Český novinář: Novodobý mučedník, nebo prostředník politické objednávky?
Široká veřejnost vede v poslední době stále častěji dialogy o odborné způsobilosti a etické úrovni českých novinářů. Jako výsledek vyplouvají na povrch různá nepodložená podezření z napojení na politické i korporátní organizace. Tak čistí, jak praví Syndikát novinářů ČR, ale nepochybně nejsme.
Ať tak či onak, oběma stranám chybí konkrétní argumenty, jak hypotézu svých protějšků vyvrátit. Novinářská uskupení pak často střílejí slepě do vzduchu a upozorňují na vlastní pomyslnou presumpci neviny, stejně jako v následujícím příkladu.
Kdož jsi v Syndikátu, první hoď kamenem
Před pár dny jsem si všiml na webové prezentaci Syndikátu novinářů České republiky poněkud odvážného prohlášení. Dovolím si na tomto místě ocitovat jeho úvodní část:
„Novináři jsou hnůj, póvl a špína. Jsou zkorumpovaní a píší na politickou objednávku. Mluví se o tom hodně, ale důkazy nejsou. Pozoruhodné je, že s tímto názorem vystupují politici ze všech stran a těmi korupčníky či politickými objednávači jsou podle nich vždy ti druzí. Z toho by logicky vyplývalo, že po českých médiích koluje tolik politických objednávek a peněz, že dříve či později něco z toho pronikne na veřejnost. Zatím se to ale nestalo. Navzdory tomu, že mezi novináři jsou stejně jako ve společnosti lidé s nejrůznějšími politickými názory a sympatiemi.
Problém českých médií je zřejmě prozaičtější: je v nich málo peněz na to, aby mohla vytvářet vlastní agendu, a proto vzájemně skáčou po všem, s čím přijde konkurence. Ve výsledku tak velké množství novinářů rozvíjí jeden případ a ostatní zanedbávají – celé to pak vypadá jako placená a kýmsi v temném pozadí řízená kampaň.“1
Nepopulární průzkum mezi novináři?
Jak si ukážeme v následujících řádcích, mnohem prozaičtější na celé věci bude spíše přístup redaktorů a jejich nadřízených k nabídkám třetích stran. V předcházejícím úryvku představitelé Syndikátu až sprostě využívají faktu, že skutečně neexistují konkrétní důkazy popisující, kterak by konkrétní novinář napsal článek na objednávku politické strany, obchodní korporace nebo jiného subjektu.
Nevědomky tak prezentují svou domnělou čistotu podobnými prostředky jako právě oni korupčníci, které v citaci jmenují.
Vůči laikovi může jejich argumentace zafungovat opravdu skvěle. Mnohdy jej také vybízí k tomu, aby před směšnými konspiračními teoriemi o novinářské úplatnosti zavřel oči. Co když ale máme přes pět stovek anonymních důkazů přímo před očima?
Před několika měsíci jsem nezištně přijal nabídku zúčastnit se spolu s dalšími 566 aktivními novináři z České republiky anonymního průzkumu agentury Donath Business & Media.
Otázky se týkaly převážně toho, zda některé subjekty vyvíjí tlak na vyznění článků v médiích, jak se čeští novináři staví k přijímání tzv. motivačních darů, či jestli jsou v redakcích nějak nastavena pravidla, jak na podobné pobídky reagovat.
Když následně DBM 19. července zveřejnila výsledky v souhrnné tiskové zprávě, některá zjištění jsem považoval za velmi znepokojující. A vzhledem k tomu, že dodnes většina domácích médií výsledkům nevěnovala žádnou pozornost (proč by také měli pálit do vlastních řad), rád bych se s vámi o některé z nich podělil.
V hlavní roli PR agentury a vedení redakce
Anonymní odpovědi českých novinářů například ukázaly, že celé tři čtvrtiny z nich pociťují tlak ze strany vedení redakcí a PR agentur na přizpůsobování obsahu. Přímou osobní zkušenost s tlakem vedení redakce na lepší vyznění textů má 65 procent respondentů, s ovlivňováním ze strany PR agentur potom 49 procent z nich.
Agentury údajně nejčastěji požadují zaslání zpracovaného článku ke kontrole (64 procent případů). To je dle mého soudu ze strany PR agentur naprostá nehoráznost a drzost. Jsou to právě ony, které staví redaktory do pozice copywriterů, jež mají namísto objektivních pojednání tvořit reklamní texty pro dané subjekty.
Hned na tomto místě je tak nutné se zastat většiny novinářů, jakožto figurek předem promýšlených šachových strategií jejich vlastních nadřízených a inzerentů.
Jak ukazují výsledky průzkumu, tendence jednotlivých redaktorů přijímat nabídky třetích stran je ojedinělá a v podstatě všechny takové snahy jdou na vrub vedoucím pracovníkům redakcí a zpravodajských agentur. Platí zde tedy známé a otřepané rčení Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Motivační dary? Chceme vědět víc
Podobně rozpačitý postoj má český novinář k přijímání takzvaných motivačních darů. Víc než polovina respondentů uvádí, že by se k takovému jevu nestavěla v zásadě negativně. Většina přitom zaujme jednoznačné stanovisko až po zjištění, jaký má nabízený dar hodnotu, a za jakých okolností či s jakým úmyslem je poskytován.
Přihlédneme-li zároveň k osobnímu pocitu přibližně poloviny novinářů, že většinu z nich dary ovlivňují, i poslední naděje na nezávislost médií musí vzít nutně za své.
Korunu celé záležitosti nasazuje úroveň gramotnosti ve vztahu k motivačním nabídkám. 71 procent respondentů ví, že jejich vedení má nastavená pravidla, jak přistupovat k těmto nabídkám.
Pokud však přijde řeč na jejich konkrétní znění, většina redaktorů pouze cosi neurčitého tuší. Otázkou zůstává, zda je skutečně informovanost ze strany zaměstnavatelů tak nízká, anebo si redaktoři vytváří umělé alibi i v anonymních dotaznících.
Za štěstí v neštěstí můžeme považovat, že politické subjekty a státní instituce jsou ve výčtu iniciátorů motivačních nabídek až v dolním konci spektra. Novináři si tak užijí nejvíce dárků od subjektů z oblasti cestovního ruchu nebo farmaceutických a telekomunikačních společností.
Šaškárna na závěr
Nutno konstatovat, že průzkum agentury Donath Business & Media poodhalil odvrácenou stranu českých médií. Pokud na sobě více jak polovina z náhodného vzorku novinářů pocítila tlak ze strany nadřízených na ovlivňování obsahu, je rozhodně něco v nepořádku. Nemluvě o zpravidla kladném přístupu samotných redaktorů k takzvaným motivačním nabídkám.
Určitě by ještě stálo za to poodkrýt jména konkrétních subjektů, které vyvíjejí prvotní tlak na PR agentury a vedení redakcí. Každý slušný český novinář i občan si rozhodně zaslouží vědět, s kým má na domácím trhu tu čest nebo kterým sdělovacím prostředkům u nás zatím může důvěřovat.
Podobné defenzivní projevy, které předvádí Syndikát novinářů na svých webových stránkách, bych si ale na místě jeho členů rozhodně nechal od cesty. Tomuto skomírajícímu společenství, jehož aktuální stav označují návštěvníci jeho webových stránek za „parodii a šaškárnu“,2 alibistické chování rozhodně žádné kredity nepřidá.
Poznámky:
1 Veřejnost a politici. Syndikát novinářů České republiky [online]. 2008 [cit. 2012-07-31]. Dostupné z: http://syndikat-novinaru.cz/1/10/75/faq/verejnost-a-politici
2 FAQ. Syndikát novinářů České republiky [online]. 2008 [cit. 2012-07-31]. Dostupné z: http://syndikat-novinaru.cz/1/10/faq
Odkazy:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
