5 věcí, kterými Parlamentní listy „przní“ českou žurnalistiku
Přebírání cizího obsahu, vulgarity i manipulativní větné vazby. To vše a mnoho dalšího nabízí svým čtenářům Parlamentní listy, oblíbený zdroj českých xenofobů a příznivců konspiračních teorií a hoaxů. Podívejte se na pětici vybraných novinářských chyb a faulů, kterých se pravidelně dopouštějí jejich redaktoři.
O pozadí fungování Parlamentních listů už bylo řečeno mnohé. Týdeník Respekt se ve svém speciálu Dezinformace zabýval například bezbřehým prostorem, který Parlamentky dávají extremistům, šiřitelům konspiračních teorií a dezinformací, ale i populistickým blábolům samotných politiků, zveřejněným bez redakčních úprav.
Když pak jejich vydavatel ublíženecky žaloval konkurenční FORUM 24 za článek, v němž například zaznělo, že Parlamentní listy permanentně šíří lži, dezinformace, názory extremistů a estébáků, pražský soud tyto výroky označil za oprávněnou kritiku vycházející z reálných podkladů.
V následujících řádcích bych se ale rád podíval na několik konkrétních novinářských prostředků, které v mých očích dělají z Parlamentních listů absolutní dno české žurnalistiky a kterými jejich takřečené zpravodajství přichází o poslední snítku serióznosti a profesionality.
Manipulace nejen subjektivními slovesy
Redaktoři seriózních médií většinou respektují vlastní novinářský kodex a zásady pro psaní zprávy. Samozřejmostí je ponechání prostoru k vyjádření všem zúčastněným stranám a vyvarování se osobních názorů a domněnek. Ve zprávě totiž subjektivní názory redaktorů nemají co dělat. K tomuto účelu slouží publicistické žánry jako komentář, glosa nebo pamflet.
Redaktoři Parlamentek tyto zásady vesele obcházejí nejen tematickým výběrem svých bizarních zpráv, ale také subjektivními frázemi a slovesy. Okamžitě se mi vybaví jejich titulky typu Zeman usadil redaktora ČT; Ministr v demisi Vojtěch v ČT setřel Hilšera a řada dalších. Čirou náhodou hraje v drtivé většině případů roli stírače prezident Zeman, členové SPD, ANO a KSČM.
Jejich názoroví oponenti mají naopak působit dojmem němých figurín, kterým to někdo neuvěřitelně nandal. Opak je ale pravdou. Z řad opozice mnohdy zaznívají minimálně stejně pohotové (a kolikrát i věcnější) reakce a v diskusích se vždy najde řada souhlasných názorů na obou stranách.
To však redaktoři Parlamentek, hlavně v titulcích a perexech, stoicky přecházejí. A s roztomilým zalíbením nám malují svůj snový svět, ve kterém to budelípisté, latentní fašisté a rusofilové dokážou všem spočítat i s úroky. Ve skutečnosti nikdo nikoho neusazuje ani nestírá. To jen přání redaktorů Parlamentních listů a jimi vyvolených politiků stává se otcem i matkou myšlenky.
V seriózní zprávě představuje vyjadřování subjektivních názorů hrubou chybu. Redaktoři Parlamentek na mě proto působí spíše jako velmi dobře motivovaní PR pisálci, z nichž je náklonnost k jejich pomyslným klientům cítit na míle daleko. Jestliže utrpěli nějaké vzdělání, nedokážu si vysvětlit, že mohou klidně spát s pocitem dobře odvedené práce.
Kradením obsahu ke třetí Antilupě
Další samostatnou kapitolou je způsob, jakým Parlamentní listy pracují s citacemi publicistů, politiků a známých osobností. V řadě případů se totiž dvakrát nezdržují s jejich kontaktováním a rovnou přebírají jejich statusy z Facebooku nebo celé články z blogů, které se jim zrovna tematicky hodí do krámu. Mezi jednotlivé odstavce vloží pár bezduchých uvozujících vět a hurá do éteru.
A přirozeně vybírají především takové citace, kterými probudí největší vášně u své čtenářské základny, rekrutující se převážně z řad příznivců prezidenta Zemana, Andreje Babiše, Tomia Okamury a všudypřítomných komunistů.
Za všechny jmenujme pravidelné vykrádání publicisty Jana Zieglera, který ve svých článcích upozorňuje na proruské tendence a xenofobní a jinak patologické projevy českých politiků. Jeho texty se staly na Parlamentních listech tématem dobré stovky článků.
Určitě je kouzlem nechtěného, že Zieglerovy články zde pravidelně vyvolají negativní emoce a urážky na účet autora i opozičních politiků a jejich voličů, kterých se jeho texty kolikrát vůbec netýkají. Titulek má zpravidla podobu autentické citace (například Jan Ziegler: Šílený okamurovec vykolejil vlaky kvůli uprchlíkům) a obsahuje kompletní texty jeho článků z blogu na serveru iDNES.cz.
Že se ho na jejich použití nikdo neráčil zeptat, ani jej kontaktovat s žádostí o vyjádření, mi Jan Ziegler sám potvrdil. O témže postupu Parlamentek vím například od aktérů regionálního sněmu liberecké ODS před pěti lety. Redaktoři vydolovali pár komentářů z diskuse na facebookových stránkách a rázem byl na světě titulek Sprostá hádka v ODS pokračuje. Kromě kosočtverců je řeč i o penisech.
Za kradení obsahu si mimo jiné Parlamentky vysloužily páté místo v Anticeně Křišťálové lupy 2017. Navázaly tak na třetí místo z roku 2014 a šesté místo z roku 2013. Připojuji svou srdečnou gratulaci.
Titulkový spam na denním pořádku
Za klasický projev amatérismu považuji nutkání vychrlit všechny myšlenky článku do jednoho titulku. V seriózních médiích je téměř každý titulek přesahující 80 znaků odsouzen k zániku v rukou profesionálního editora. Nehledě na to, že největší vyhledávač Google zobrazí ve výsledcích vyhledávání přibližně 60 znaků titulku včetně mezer.
Redaktorům Parlamentek však nestačí ani 140 znaků k vystižení hlavní myšlenky textu. Mimoto si záměrně nechávají prostor pro honění čtenosti pomocí nedokončených vět a bulvárních taháků typu Co se dělo pak, nebylo opravdu pěkné. Intelektuální úroveň takové formulace nechme raději stranou.
Modelovým příkladem je titulek České ženy v ohrožení, uzavřete hranice. Psycholog, který mluvil o „temné stránce islámu", strhl čtenáře. A nyní je zde ještě jeden vzkaz od něj. Nejenže zabírá na webu celých pět řádků, ale zároveň splňuje všechny požadavky hrdého manipulativního plátku.
Emotivní volání na poplach o ženách v ohrožení a zavírání hranic, subjektivní slovesný tvar strhl i tajuplný vzkaz v lahvi, který možná vylovíte po jeho rozkliknutí. Není velkým překvapením, že o žádném stržení čtenářů nebo části veřejnosti v článku nezazní jediná věta.
Nechybí však agitační výzva, aby se Češi přidali k dnes již neexistujícímu Konvičkovu Bloku proti islámu a zmínili se o tom svým přátelům. Bůh jim buď milostiv.
Vulgaritou čtenářům blíže?
Jako bulvár nejhrubšího zrna se Parlamentní listy zaměřují také na citace obsahující vulgarismy, emotivní a ostrá vyjádření, která pravidelně míří přímo do titulků. Z mého pohledu se tak snaží jít na ruku své pracně budované čtenářské základně, kterou zčásti tvoří také zástup primitivů poháněných nejnižšími pudy, s vystupováním a jazykovou úrovní štamgastů z nálevny čtvrté cenové.
Nehledě na to, že v diskusích pod články pravidelně trollují i typicky zahořklí jedinci, kteří si tak nejspíš ventilují své životní neúspěchy urážením všech diskutujících s odlišnými názory. Proč tedy nepromluvit jejich jazykem...
Stěží si v seriózním online deníku přečtete titulky typu Ty čuráku, ty hovado zasraný dojebaný zfakovaný a zkurvený, vzkázal slavný hudebník šéfovi KSČM Filipovi; Ty zasraná kundo. Ta hradní troska... Proud páteční noci od Jana Rejžka nebo Kubera hodnotí Miloše Zemana, zmiňuje slovo „piča".
Vulgarismy přitom kolikrát vůbec nesměřují na nebohé oběti z titulků. Svérázný ODSák Jaroslav Kubera se například zastával prezidenta Zemana a zlehčoval kritiku jeho zlidovělé říkanky Kunda sem, kunda tam.
To však čtenářům, kteří se nedostanou dál než k prvnímu odstavci, zůstává rafinovaně skryto. Na internetu stává se přitom smutným trendem, že průměrný uživatel očima naskenuje pár klíčových slov a hned o nich vyrazí zasvěceně debatovat do diskusí. A tým Parlamentních listů se s tímto materiálem naučil velmi zručně pracovat. Volejme sláva a pět dní se radujme!
Povšimněme si, že domnělými sprosťáky a autory vulgárních výroků jsou zpravidla umělci a překvapivě i zástupci současné pomyslné opozice. Osvědčeným zdrojem podobných kanálfrází jsou opět facebookové účty, diskuse a blogy, postavené na roveň autentickým vyjádřením do médií. Journalisme par excellence.
10 z 10 Ovčáčků doporučuje...
Svět sociálních sítí nám vytváří iluzi, že máme mít z Parlamentních listů přirozený respekt, vzhledem k míře sdílení jejich obsahu. Podle dat z NetMonitoru však na jejich web zamíří každý den něco přes 100 tisíc reálných uživatelů, tedy asi jedna desetina čtenářstva iDNESu (sorry jako), Novinek či SeznamZpráv a dalších zavedených online médií.
Za 10 let svého působení se totiž Parlamentkám nejspíš podařilo získat nálepku klubového věstníku českých extremistů, manipulátorů a hrdých vlastenců, kteří se domnívají, že by jejich duše vzlétaly do nebes pod křídly Ruské federace.
Na úplné nováčky ve světě online médií však mohou, přinejmenším svým názvem, působit dojmem jakéhosi oficiálního parlamentního či státního tisku. Pokud patříte mezi nové online čtenáře a hledáte vyvážený a objektivní zdroj informací, na Parlamentní listy můžete rovnou zapomenout.
Novinářskou hodnotu vám garantuje už jen profil jejich většinového majitele OUR MEDIA Iva Valenty, kontroverzního senátora a vlastníka sázkovky SYNOT, který byl mimo jiné v roce 2004 pravomocně odsouzen za navádění k podplácení během fotbalové korupční aféry.
Pokud vás nepřesvědčil můj komentář ani výroky nezávislého soudu, možná vám leccos napoví i zalíbení, s jakým jejich články hrdě sdílí prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Hradní fanoušek hoaxů a dezinformací přitom v dubnu uvěřil i aprílovému článku o údajném zákazu velikonoční pomlázky.
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
