Proč nemohu býti sluníčkářem, i kdyby konvičkovci moc chtěli

Martin Ulbrich | 10. duben 2016 | Rubrika: Politika | Přečteno: 5787x

Na sociálních sítích jsem dostal otázku, zda jsem takzvaný sluníčkář, havloid či příslušník pražské kavárny. Doufám, že na ni uspokojivě odpovím tímto článkem.

Popravdě řečeno, posledních pár let nechávám politické a společenské události volně plynout a beru je spíše s nadsázkou. Nyní však cítím potřebu vyjádřit se k fenoménu tak řečeného sluníčkářství. Ne snad kvůli pár nejapným vzkazům na sociálních sítích, ale kvůli naprosté zabedněnosti části českého národa, jež stojí za cejchováním sluníčkářů všude kolem nás.

Kdo nechce s vlky výti, je sluníčkář

Většina cejchovačů si přitom vůbec nevidí do úst. Od některých jsem se snažil nanejvýš zdvořile zjistit, jak se takové sluníčkářství vlastně projevuje. S pobavením jsem pak sledoval, že nikdo z nich nemá ani ponětí, co by tento výraz měl znamenat. Na druhou stranu, v naší stádní kultuře nic neobvyklého.

Již dlouhé měsíce pozoruji, že se člověk stává sluníčkářem, jakmile se opováží vyjádřit k tématu migrace jinak, než jak zní otřepaná xenofobní dogmata Martina Konvičky, Miloše Zemana nebo populárního provokatéra a antisemity Adama B. Bartoše, prorůstající jako rakovina českou společností.

Projevem sluníčkářství ale může být i drzost vyjádřit se prakticky k čemukoliv. Sluníčkářství, stejně jako pravdoláska, pražská kavárna a další pitomosti, má tedy posloužit spíše jako náhubek či stigma pro slušné a racionálně uvažující lidi, jimž dvakrát nevoní iniciativa Islám v ČR nechceme, SPD, Národní demokracie ani hrstka fanatických Zemanových příznivců, kteří od prezidentských voleb vidí všude jen proradné následníky rodu Schwarzenbergova.

A jejich dychtivost urážet všechny kolem sebe je vskutku neuvěřitelná. I tomu nejlépe zaplacenému trollovi se však může stát, že si pro své mimořádné lidové soudy vybere špatného člověka.

Proč mám údajně býti sluníčkářem?

Já se stal sluníčkářem patrně proto, že při každé příležitosti kritizuji levicové i pravicové extrémisty a chování, které byť jen vzdáleně odkrývá jejich odporné myšlenky a genocidní ideologie. A vždy se velmi rád zasměji několika nahnědlým kašpárkům v kuklách, kterak vrhají různé předměty na takzvané vítače uprchlíků a hecují se u toho jako při pouliční rvačce fotbalových rowdies.

Tentokráte se ale mé komentáře a jeden nevinný status na sociálních sítích znelíbily několika stádním ovcím zmiňovaných populistů, jež se mi jaly spamovat soukromé zprávy svými stupidními dotazy a apely.  

Upřímně si nedokážu vysvětlit, kde se v těchto jedincích bere nezkrotná touha vyčítat mi jakékoliv veřejné projevy na internetu. O to absurdnější je takové chování u lidí, kteří vědí, jaké názory dlouhodobě zastávám a že rozhodně nejsem žádná levicová květinová duše. 

Nechává mě to však ledově klidným. Zatímco já jsem už před pěti lety veřejně vystupoval proti nechutnému chování extremistů z DSSS k mentálně postiženým, 57 procent hlasujících čtenářů magazínu Týden (a pravděpodobně i část cejchovačů sluníčkářů) se v srpnové anketě vyslovilo pro návrat Adolfa Hitlera. Kdo disponuje vyšším morálním kreditem, nechám na mém laskavém čtenáři.

Objektivně: Kdo je to sluníčkář?

Obraťme list a řekněme si objektivně, kdo má být ten takzvaný sluníčkář. Podle lingvisty Karla Olivy z Ústavu pro jazyk český se sluníčkářem označuje člověk, který je spíše světu otevřený a levicově zaměřený. Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ v článku pro iDNES.cz uvedla, že se výraz používá hanlivě pro naivní, multikulti, nadšené a pozitivní osoby.

Server iDNES.cz také v listopadu 2015 analyzoval hanlivá slova, jimiž se častují příznivci různých názorových táborů, a citoval diskusní příspěvek, kde výraz sluníčkář souvisí se vstřícným postojem k muslimské imigraci: „Pokud si sluníčkáři a havloidi myslí, že je slimáci ušetří, až to tady ovládnou, hluboce se mýlí."

Takto se začal výraz používat pravděpodobně již v roce 2013 v souvislosti s únosem dvou českých dívek, které byly v článcích několika pochybných serverů a v internetových diskusích označovány jako sluníčkové holky.

Proč nemohu býti sluníčkářem?

Vezměme to pěkně popořadě. Do ČR jsem nikdy žádné uprchlíky nezval a nikdy bych neuchopil do ruky transparent Refugees welcome. Jednak se těším skvělému duševnímu zdraví a jednak nepotřebuji demonstrovat, že jsem se dokázal naučit celá dvě slova v angličtině.

Nevidím ale důvod někoho nenávidět a vyhrožovat mu smrtí jen proto, že se snaží najít lepší život na evropském kontinentu. Spousta zarytých odpůrců migrace by v jejich situaci jednala úplně stejně, a kdyby se všude setkali s odmítáním a rasistickými urážkami, všechny okolní státy by hned platily za nedemokratické fašisty a pohrobky Hitlera. Známe svoje lidi. 

Zároveň jsme členským státem Evropské unie, která se pokouší takzvanou uprchlickou krizi řešit (nebo to alespoň předstírá) a nemůžeme se zlobit na české politiky, když se jí snaží nabídnout alespoň minimální možnou součinnost. 

Vezme-li nová vláda za své heslo NE diktátu Bruselu a sluníčkářům, pod vlivem Národní demokracie Adama B. Bartoše, nechť uspořádá referendum o vystoupení z EU a nechť se také postará o jeho přímé ekonomické důsledky a bezbolestný návrat k národnímu státu. Přeji jí mnoho zdaru.

O multikulturalismu jako takovém si dávno nemyslím vůbec nic. Každopádně se dnes a denně přesvědčujeme o tom, že lumpové, lháři a podvodníci jsou nedílnou součástí všech kultur a vrstev obyvatelstva, politickou garnituru nevyjímaje. Není rozhodující, zda přitáhli ze Sýrie či z Nového Veselí na Vysočině.

Vždy jsem se názorově hlásil k liberalismu a středopravému proudu v politice. Nechci dobrovolně platit z vlastní kapsy žádné příspěvky na migranty ani zvyšovat sociální dávky nepřizpůsobivým. S radostí si naopak zaplatím poplatky u lékaře zrušené socialisty, protože právě jejich sluníčková politika podporuje zneužívání zdravotní péče a podfinancování zdravotnictví. A tak dále. 

Ruku na srdce - tvrdit o mně, že jsem sluníčkář a levičák se vstřícným postojem k migraci, je stejný nonsens jako považovat Miloše Zemana za slušného a reprezentativního člověka. Doporučuji proto všem cejchovačům, aby nejprve vytáhli svou hlavu z Konvičkova rekta a začali ji používat, než mi žačnou vyjevovat své vlhké sny a nepodložené domněnky o mé osobě.

Pár virtuálních asociálů může těžko soudit ostatní 

Ani náš hradní pán a jeho rudý hipster z Haló Novin nemohou popřít, že člověk je převážně tím, čím se sám cítí být, nebo jak o něm hovoří nezávislé zdroje. Nikdo tedy nemůže býti sluníčkářem, protože jej tak označí někdo v internetové diskusi pod vlivem českých populistů na Hradě a v podhradí. Ale je mimořádnou ostudou, že tak činí politici, tiskoví mluvčí a známé osobnosti.

Nic jako sluníčkáři, havloidi, ani pražská kavárna vpravdě neexistuje. Existují jen zastánci a odpůrci některých názorů, postojů a osobností. Nikdo z nás tak nemůže býti ani neexistujícím pojmem. Nebo, chcete-li, fašounskou mantrou, kterou směle papouškují všichni zemanovci, hospodští ztroskotanci a spousta dalších naivů trpících obsedantní představou, že výše jmenování budou hájit zájmy republiky alespoň ve spánku.

Na druhou stranu, opravdu nám tolik záleží na sympatiích několika asociálů? A třetí nezlomná pravda zní, že ani Ulbrich ani novináři a dokonce ani demokraticky zvolení politici nemohou za zpackané a suchopárné životy těchto jedinců. A nemá smysl se je snažit měnit nebo se s nimi o čemkoliv přít.

Můžeme jim nanejvýš věnovat zádušní modlitbu za jejich rozumy a popřát jim, aby svou každodenní pasivní agresi přetavili v něco pozitivního. Zametení před vlastním prahem by mohlo býti dobrým začátkem. :)

Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…

Tweet