5 politických mýtů a hoaxů, jimiž humanitárně bombardujeme sociální sítě
Havlovo humanitární bombardování, zákaz křivých banánů, mlátička Vondráček z ANO… Podívejte se na kultovní pětici politických mýtů a nesmyslů, které bezhlavě šíříme nejen sociálními sítěmi.
Takzvaná Okamurova břitva1 není zdaleka jen slabostí předsedy hnutí SPD, jenž při komentování všeho bytí už nasdílel několik falešných citátů a hoaxů, nenašel Jana Husa na vnější fasádě Národního muzea nebo vyzýval ministry v demisi… k demisi.
Jeho oblíbeného koníčka, vyjadřovat se k všemožným událostem bez nejmenší znalosti souvislostí, pravidelně pěstují mnozí z nás. Přináším vám mou oblíbenou pětici výmyslů, které čile papouškujeme na internetech, sociálních sítích i kdekoliv jinde, kde občas přijde řeč na politiku a aktuální dění.
1. Havlovo humanitární bombardování
Když se řekne Václav Havel, řadě fanoušků současného prezidenta Zemana na mysli okamžitě vytane jako ten, kdo podepsal takzvané humanitární bombardování na území bývalé Jugoslávie (během operace Spojenecká síla).
V bezesných nocích je pak zřejmě straší představa, že tehdy 62letý bývalý disident snad osobně pilotoval jeden z letounů a kazetovými bombami masakroval bezbranné obyvatelstvo na tržnici v Niši.
Pravdou je, že hlavní slovo v otázce schválení operace měla tehdejší vláda a především její premiér a dnes mnohými uctívaný Havlův antagonista Miloš Zeman. Učinil tak poté, co celou věc konzultoval pouze s ministrem zahraničí Janem Kavanem. 29. března 1999, pět dní po začátku operace, k tomu Zeman novinářům řekl následující:
„Vzhledem k tomu, že celá záležitost byla operativní a že vyžadovala rozhodnutí v intervalu dvaceti až třiceti minut, po konzultaci s ministrem zahraničí jsem se rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a to v sobotu odpoledne s tím, že jde o útoky na ryze vojenské, nikoli civilní cíle, a že se jedná o ty vojenské akce, které mají zabránit humanitární katastrofě.“2
Sociálními sítěmi ale mnohem častěji koluje jakýsi vymyšlený výrok Václava Havla o podstatě humanitárního bombardování a spousta dalších hoaxů a veselých báchorek o jeho militárních ambicích.
Ironický protimluv humanitární bombardování byl ve skutečnosti výmyslem kritiků této operace. Rázem se však stal povinnou četbou facebookových absolventů Vysoké školy života a srdnatých bojovníků proti smyšlené pražské kavárně, kteří si jej hbitě spojili s osobou svého třídního nepřítele.
Operace Spojenecká síla mimo jiné přinesla zastavení genocidy Albánců na území Kosova (ze strany svazové republiky Jugoslávie a Slobodana Miloševiče). Na území objeveném řadou Čechů na mapě teprve po nedávném dvojzápase v kvalifikaci fotbalového Eura 2020.
Sám Václav Havel ještě 24. března vyzval Miloševiče, aby co nejdříve splnil požadavky mírového společenství a předešel tím dalšímu vyostření konfliktu. Zahájení leteckých útoků podle svých slov nikterak nevítal, ale v dané situaci je považoval za jediné východisko.
První slovo měl mandát OSN, druhé Miloš Zeman a česká vláda. Že by tedy Havel svým komentářem pro agenturu Reuters o útocích rozhodl, je naprostý nesmysl, který si mnozí Češi osvojili s pomocí obávané výzkumné metody, lidově zvané Jedna bába povídala.
2. Pokřivená lidská mysl, banány i okurky
Křivé banány a okurky v ČR chceme, třebaže by se nám i zasekly germánsky naštorc v ústní dutině. Směrnice na jejich zákaz by rozhodně nevyvolala vlnu protestů před sídlem Evropské unie, na nejedné české pohovce by však mohlo býti pořádně dusno (například při sledování kabaretních Televizních novin).
Řada fanatických odpůrců EU bohužel dodnes žije přibarvenou story o tom, že nám zlovolní eurohujeři zakážou všechny zakřivené banány i okurky, ohrozí tím české zemědělce nebo dokonce i sexuální fantazie extrémních fruktariánů.
Brusel nicméně žádné zákazy křivých ani rovných banánů a okurek nikdy nevydal. Příslušnými nařízeními se snažil pouze vymezit jakostní kategorie některých druhů ovoce a zeleniny a jejich kritéria podle mezinárodních obchodních standardů.
Cílem EU tedy bylo také odlišit rozdílnou kvalitu banánů a okurek s tím, že kusy s tvarovými či povrchovými vadami budou označeny jako zboží druhé jakosti.
Pozoruhodné je, že velká část kritiků podobných směrnic se často bije v prsa za kvalitní potraviny v českých obchodech. I tato banánová směrnice se nicméně v roce 2013 dočkala výrazného zjednodušení, regulace týkající se okurek byla před 11 lety úplně zrušena.
3. Hoaxovou bitvou za laciné náhražky
Evropská unie stejně tak nespáchala sarajevský atentát na tuzemský rum ani pomazánkové máslo, jejž tradičně přiživila tlaková vlna hoaxů a řetězových e-mailů. Směrnice EU řešila opět pouze otázku definice a rozlišení kvality obou produktů – čili másla a rumu obecně.
Monarchistická tradice tuzemáku z 19. století (a původního Sebastian Strohu), jíž se ohánějí někteří jeho konzumenti, spočívala v tom, že dovoz pravého kubánského rumu by se velmi prodražil, a tak se začala vyrábět jeho domácí náhražka z bramborového škrobu, dochucená rumovou esencí.
Cukrovou třtinu tento nápoj samozřejmě neviděl ani z vlaku rakousko-uherského StEGu – o kvalitním rumu proto zdaleka nemohla býti řeč. A v případě českého tuzemáku nemůže býti dodnes.
Aby máslo bylo máslem z celoevropského pohledu, musí zase obsahovat nejméně 80 procent mléčného tuku. Naše pomazánková másla se mohou pochlubit stěží třetinou, mnohem spíše jsou tedy jen speciálním druhem roztíratelného směsného tuku.
Připomeňme, že vznik pomazánkového másla měl pro změnu na svědomí nedostatek mléčného tuku pro výrobu kvalitního másla v 70. letech minulého století. Bývalá liberecká mlékárna tehdy splnila zadání (socialistického) státu a připravila roztíratelnou pomazánku jako jeho levnější náhražku.
Prodej původního pomazánkového másla nikdo nezakázal, musí se ale prodávat pod jiným názvem. Pomazánkové máslo v roce 2013, podle vyhlášky Ministerstva zemědělství, nahradil alternativní název Tradiční pomazánkové a svět se kupodivu stále ještě nezhroutil.
4. Podpatky kadeřnic, které bulvár nepobral
Mým nejoblíbenějším euromýtem je údajné nařízení EU pro kadeřnice, aby nenosily v práci boty na podpatku, prstýnky ani hodinky. Vychází totiž buď z dobře utajené dyslexie, či stupidity některých redaktorů, počínaje britským bulvárem a konče redaktory TN.Nova.cz a soukupy z Týdne.
Ve skutečnosti se totiž jednalo o návrhy skupiny majitelů kadeřnických salónů EU Coiffure a UNI-Europa Hair (evropských kadeřnických odborů), jimiž se snažily upravit pracovní podmínky a bezpečnost práce kadeřnic.
Organizace tak u nich chtěly předcházet například kožním onemocněním a onemocněním pohybového aparátu. Co čert nechtěl, jejich setkání se konalo v belgickém hlavním městě Bruselu, což si naivní lovci senzací okamžitě spojili s EU a Evropskou komisí.
Až se tedy bude konat nějaký nahnědlý pochod pravicových radikálů ve Sněmovní ulici (se sídlem Sněmovny jako celku), mohli by si vzpomenout, že zde sídlí i hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura a z těchto dvou informací vystavět podobnou virtuální ptákovinu.
„Náhoda? Nemyslím si,“ jak někteří jeho fanoušci s oblibou komentují hoaxy, které sami sdílí na sociálních sítích.
5. (V)Ondráčci jako holínky a dynastie Grebeníček
Jiným chorobným vyjadřovačům na Facebooku se zase velmi často pletou jména politiků, politické strany a prakticky všechno, co jde jakkoliv zvrtat. Ať už účelově, nebo ve sladké nevědomosti průměrného konzumenta deníku Blesk, portálu Expres.cz a TV Barrandov.
Vyzbrojeni takřka učebnicovými pomluvami pak směle vyráží do diskusních bitev na sociální sítě, podobně jako Poláci se šavlemi proti tankům (v populární historické fámě kolem září 1939). Pokud jde ale o hodnocení konkrétních lidí a jejich morální pověsti, hodinky rozhodně nejsou jako holínky.
Několikrát jsem se třeba dozvěděl, že předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) je komunistická mlátička, fízl a plagiátor. Jako člen Pohotovostního útvaru VB však během Palachova týdne proti demonstrantům zasahoval Zdeněk Ondráček, který je zcela neočekávaně členem komunistické strany, nikoliv ANO.
A právě Zdeněk Ondráček, onen nechtěný kandidát do kontrolní komise GIBS, zjevně opisoval ve své disertační práci nebo se nechal v Doněcku přivítat s oficiálními vojenskými poctami prezidentem tamní samozvané lidové republiky (ovládané proruskými separatisty), ačkoliv zde nebyl na žádné státní návštěvě.
Babišovu předsedovi Sněmovny Radku Vondráčkovi můžete s jistotou vytknout snad jen to, že po bujarém večírku ve sněmovní restauraci vyskočil na předsednický pult a spustil na kytaru. Anebo že je až příliš věrným sluhou svého pána.
Novinář a politický komentátor Jindřich Šídlo například na Twitteru zveřejnil pomůcku, jak mohou méně zdatní čtenáři oba politiky rozeznat – „Ondráček – obušek, Vondráček – vodka“.3
Poslanec KSČM Miroslav Grebeníček zase za minulého režimu určitě nemohl týrat a mučit vězně zadržené Státní bezpečností, leda že by je za trest brával na UJEP v Brně na své přednášky o dějinách dělnického hnutí.
Obávaným vyšetřovatelem StB byl totiž v letech 1945 až 1951 jeho otec Alois Grebeníček. Pomyslný skřipec sice zůstal v rodině, Miroslav Grebeníček ale teprve v době otcova angažmá u StB přišel na svět. Těžko tedy může být nazýván symbolem zvěrstev komunistického režimu, když už… tak jeho plodem či ratolestí.
Že si jako historik například nemyslí, že Jan Palach svým činem bojoval proti totalitě a komunismu, nechme raději historikům jiným…
Co říci závěrem? Lidé, bděte a ověřujte zdroje. Zejména pak u informací překvapivých a na první pohled podezřelých; dříve než se rozhodnete sami sebe znemožnit sdílením nějakého povedeného hoaxu nebo čistokrevné manipulace na našich největších diskusních platformách.
V 21. století, době bujného rozkvětu trollujících anonymů, dezinformačních a politicky ovlivněných serverů (často nazývajících se alternativními), se právě kritické myšlení stává naší klíčovou dovedností.
„Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnohé z toho, co víme, není pravda.” — Will Rogers
Poznámky:
1 Jako Okamurova břitva se satiricky označuje neukojitelná touha vyjádřit se úplně ke všemu. Pochází z neortodoxního virtuálního slovníku Čeština 2.0 a naráží na veřejná vystoupení předsedy SPD Tomia Okamury, s ironickým odkazem na takzvanou Occamovu břitvu (princip logické úspornosti). Zdroj: https://cestina20.cz/slovnik/okamurova-britva/.
2 ČTK. Letecké útoky odsouhlasil za vládu její předseda. iDNES.cz [online]. 29. března 1999 [cit. 2019-11-28]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/letecke-utoky-odsouhlasil-za-vladu-jeji-predseda.A_990329_144656_domaci_jpl.
3 Jindrich Sidlo on Twitter: "Vondráček, prosím. Pomůcka: Ondráček - obušek, Vondráček - vodka." Twitter [online]. 25. 10. 2018 [cit. 2019-11-28]. Dostupné z: https://twitter.com/jindrichsidlo/status/1055352668804313089.
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
