Stříci se, jmout, bříst… Archaická slovesa, která v češtině přežívají dodnes #1

Stříci se, jmout, bříst… Archaická slovesa, která v češtině přežívají dodnes #1

Určitě jste už slyšeli, že někdo do něčeho zabředl nebo se jal něco udělat. Ačkoliv se jedná o stále aktuální slovesné tvary, mají svůj původ v ryze zastaralých formách. Poznejte významy a časování nejznámějších archaických sloves.

V loňském článku o zastaralých spojkách, který k mému podivu přečetly již skoro dva tisíce z vás, jsem slíbil, že se v budoucnu vrátím k dalším češtinářským ohroženým druhům. Dnes se podíváme na první trojici archaických sloves, jež v různých formách stále přežívají v současné češtině.

(V přehledech časování nebudu uvádět tvary podmiňovacího způsobu, které lze jednoduše utvořit spojením správného tvaru aoristu „by“ a příčestí minulého; ani vás otravovat přechodníky, „pokládaje“ je v současné češtině za zcela nevyužitelnou pravěkou relikvii.)

Bředl vs. zabředl (od slovesa bříst)

Zabřednout do sestupových vod – oblíbená fráze sporťáků napříč českými redakcemi, jíž se snaží zazářit vedle vyhořelých recitátorů výsledkových listin. Zabřednout lze ale také do dluhů, do problémů, konfliktů nebo jakékoliv krize či nepříjemné situace. Stejně jako do skutečné bažiny. 

Sloveso s přeneseným významem zamotat, zaplést se / upadnout do něčeho totiž pochází od archaického slovesa bříst (též břednout), jehož význam nejvíce odpovídá dnešnímu brodit se. 

Jaroslav Vrchlický ve svém překladu básně Thomase Graye (Elegie psána na hřbitově vesnickém) například veršuje: „Leč jako malý byl jich k ctnostem vzmach, tak omezen kruh zločinů a zrady, bříst k trůnům nemožno skrz krev a prach, ni mřížemi třást bez soucitu tady.

Obrazné přenesení významu z brodění  ve skutečném bahně k zabřednutí a brodění ve vlastních problémech je přitom nade vše logické. Pouhou náhodou zřejmě není ani to, když vám člověk chycený do dluhové pasti nebo jiné osobní krize zahlásí, že se brodí či přímo topí ve srač… v exkrementech. :) 

Slovesa zabřednout a bříst se nejvíce odlišují svým časováním v přítomném a budoucím čase. Mluvnicky se jedná o slovesa s odlišným videm – s dokonavým slovesem zabřednout tedy nelze utvořit plnohodnotný tvar přítomného času.   

Časování sloves bříst zabřednout

 PŘÍTOMNÝ ČAS

 

Číslo jednotné

Číslo množné

 Osoba  

 1. bředu

 2. bředeš

 3. břede

 1. bředeme

 2. bředete

 3. bředou

 S dokonavým slovesem zabřednout nelze utvořit významově přítomný čas.

  

BUDOUCÍ ČAS

 Osoba

 1. budu bříst zabřednu

 2. budeš bříst zabředneš

 3. bude bříst zabředne

 1. budeme bříst zabředneme

 2. budete bříst zabřednete

 3. budou bříst zabřednou

  

MINULÝ ČAS

 Osoba

 1. bředl (jsem) zabředl (jsem)

 2. bředl (jsi) zabředl (jsi)

 3. bředl zabředl

 1. bředli (jsme) zabředli (jsme)

 2. bředli (jste) zabředli (jste)

 3. bředli zabředli

  

ROZKAZ. ZPŮSOB

 Osoba

 2. břeďzabředni

 1. břeďme → zabřeďněme

 2. břeďte → zabředněte

 

 

Jal se a jímal (od slovesa jmout se)

Hojně užívaným prostředkem v prozaických textech je archaické sloveso jmout (se). Povědomým vám bude nejspíš jeho tvar minulého času – jal se něco udělat. Zvratné sloveso jmout se nejčastěji vyjadřuje, že někdo započal nějakou činnost nebo se do něčeho pustil. Vedle toho se však užívalo také ve smyslu chopit, ujmout či dokonce zmocnit se něčeho / někoho.

Vystupuje také jako nezvratné sloveso (pouze jmout, bez zájmena se) s významem vzít, uchopit, chytit, ovládnout nebo opět zmocnit se někoho, něčeho.

Sloveso jmout se užívalo a dodnes užívá rovněž pro vyjádření pocitu, který někoho silně ovlivňoval nebo na někoho silně působil. S tímto významem se ještě častěji vyskytuje jeho dokonavé párové sloveso jímat – například jímala mě hrůza. 

Ze slovesa jmout byl odvozen bezpočet dalších sloves, jako například zajmout, odejmout, ale třeba i přijmout, zaujmout nebo obejmout. Pozoruhodné je, že například i běžně užívané přídavné jméno dojatý má svůj původ ve slovese jmout, konkrétně ve tvaru jeho trpného příčestí – jat soucitem.

Příklady:

  • „Když upoutali pozornost těch ubožáků, přestali biřicové tlouci a jali se takto mluviti: ‚Bědnému lidu, jemuž byl společný hřích, bude i hrůza a strašení společné!' (Jmout se s významem začít; V. Vančura: Obrazy z dějin národa českého II.)
  • „Ale ráno bušilo na jeho dveře dvacet mužů z městské stráže, jali ho a vedli k válímu.“ (Jmout s významem chytit, zmocnit se; E. Petiška: Příběhy tisíce a jedné noci)
  • Už když se přiblížili k Anglii, stesk ho jímal a pozoroval, že také neznámá stává se vážnější a zasmušilejší.“ (Jímat s významem ovlivnit pocitem; B. Zahradník-Brodský: Její hřích)

S dokonavým slovesem jmout opět nelze utvořit plnohodnotný tvar přítomného času. Zdánlivě přítomné tvary jmu, jmeš, jme… tedy vyjadřují čas budoucí.     

Časování sloves jmout (se) a jímat

 PŘÍTOMNÝ ČAS

 

Číslo jednotné

Číslo množné

 Osoba  

 1. jímám

 2. jímáš

 3. jímá

 1. jímáme

 2. jímáte

 3. jímají

 S dokonavým slovesem jmout nelze utvořit významově přítomný čas.

  

BUDOUCÍ ČAS

 Osoba

 1. jmu, budu jímat

 2. jmeš, budeš jímat

 3. jme, bude jímat

 1. jmeme, budeme jímat

 2. jmete, budete jímat

 3. jmou, budou jímat

  

MINULÝ ČAS

 Osoba

 1. jal (jsem), jímal (jsem)

 2. jal (jsi), jímal (jsi

 3. jal, jímal

 1. jali (jsme), jímali (jsme)

 2. jali (jste), jímali (jste)

 3. jali, jímali

  

ROZKAZ. ZPŮSOB

 Osoba

 2. jmi, jímej

 1. jměme, jímejme

 2. jměte, jímejte

 

 

Střezte se (od slovesa stříci se)

Na závěr nesmí chybět ani záhadný tvar rozkazovacího způsobu střezte se, který současně představuje pro rodilé Čechy vděčný zdroj pravopisných chyb.

Nemá totiž překvapivě nic společného se slovesem třást a nemá tedy ani u komunikačního partnera vyvolat Parkinsonovu nemoc. Pochází totiž od archaického slovesa stříci se a v imperativu se píše výhradně se souhláskou -z- uprostřed slova – střez se, střezme se, střezte se.

I sloveso stříci může vystupovat buď samostatně, nebo jako sloveso zvratné (se zájmenem se). Samostatně se používá s významem hlídat, chránit, střežit, nad někým / něčím bdít nebo si někoho / něčeho hledět.

Zvratné sloveso stříci se pak stojí nejblíže synonymům vyvarovat se a vyhýbat se, ale také chránit se nebo dávat na sebe pozor.

Jaká škoda, že se sloveso stříci v češtině uplatňuje téměř výhradně v rozkazovacím způsobu a nemohou tak vyniknout interesantní tvary jednotného čísla – střehu, střežeš a střehou, které by pravděpodobně spustily řetězovou reakci praskajících cévek staroškolních češtinářů i jejich žáků…

Příklady:

  • Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.“ (Stříci s významem hlídat, chránit; Bible v Českém a Slovenském jazyce: Bible kralická 1613 - Rohacek Slovakian 1936)
  • To však pravím tobě – střez se, smlouvu tu zrušiti, sic s tímto listem v ruce před tebe vstoupí posel můj, a vrazí ti dýku do prsou zrádných!“ (Stříci se s významem vyvarovat se něčeho, vyhnout se něčemu; P. Chocholoušek: Templáři v Čechách, historický román ve třech dílech, sv. 1)

Právě rozkazovací způsob je v současné češtině jediným pozůstatkem slovesa stříci, které nakonec vytlačil jeho mladší sourozenec s pravidelnějším časováním – sloveso střežit

Časování slovesa stříci (se)

 PŘÍTOMNÝ ČAS

 

Číslo jednotné

Číslo množné

 Osoba  

 1. střehu (se)

 2. střežeš (se)

 3. střeže (se)

 1. střežeme (se)

 2. střežete (se)

 3. střehou (se)

  

BUDOUCÍ ČAS

 Osoba

 1. budu (se) stříci

 2. budeš (se) stříci

 bude se stříci

 budeme se stříci

 budete se stříci

 bude se stříci

    

MINULÝ ČAS

 Osoba

 1. střehl jsem, střehl jsem se

 2. střehl jsi, střehl ses

 3. střehl, střehl se

 1. střehli, střehli jsme se

 2. střehli jste, střehli jste se

 3. střehli, střehli se

  

ROZKAZ. ZPŮSOB

 Osoba

 2. střez (se)

 1. střezme (se)

 2. střezte (se)

 


Pokud jste se rozhodli časování těchto živoucích fosilií raději nechat koňovi, alespoň jste dnes zjistili, odkud se vzaly expresivní tvary jal, zabředl a střezte se.

A jestli vás doteď nejala hrůza ani jste nezabředli do národnostní krize, potkáme se brzy ve společnosti dalších archaických sloves, zoufale živořících v temných zákoutích lexika současné češtiny.


Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

Pin It

Přidat komentář


Podobné články: