Pravopisné chyby, které zásadně mění význam slov a vět #1
Pravopisné chyby neukazují jen na mezery ve vzdělání, ale mohou dokonce zmařit lidské životy nebo odhalit skryté psychické poruchy. Přináším vám první výběr nejčastějších chyb, které zcela mění smysl českých slov a vět.
Není pravdou, že jen čárka mění význam věty. I chybná předpona nebo tvar ukazovacího zájmena dokáže zcela převrátit smysl vašeho sdělení. Podívejte se na první pětici pravopisných chyb, kterými úspěšně zničíte původní význam a současně ze sebe uděláte blbce nejen na sociálních sítích…
Tlouct dítětem aneb zase ta vyjmenovaná slova
Naše exkurze do učiva základní školy začíná tradičně vyjmenovanými slovy. Nejčastěji zaměňujeme pomocné sloveso být s homofonem bít (s významem tlouct) a sloveso mít (vlastnit) se slovesem mýt (umývat).
Zatímco správná věta Chtěla bych mít dlouhé vlasy vyjadřuje neškodnou touhu po bujné kštici, se slovesem mýt ukazuje spíše na počínající hygienickou obsesi. A co teprve, když se někdo snaží mýt co nejvíce přátel…
V diskusi Deníku nám dokonce Ochrance prozradil, že by chtěl mýt brněnského násilníka v prostoru dvou čtverečních metrů. Nezbývá než mu srdečně pogratulovat k obsedantně-kompulzivní poruše.
Věta Chtěl bych bít dítětem zase dává smysl, jen pokud vám při zvládání stresu pomáhá popadnout náhodné dítě a tlouci s ním o zem. V obou případech byste měli raději vyhledat odbornou pomoc.
Zpravili jste auto? Nejspíš vám chybí sociální kontakt
V našem výběru nemohou scházet ani populární chyby v dvojicových jevech. S předponami s- a z- Češi nebojují jen u sloves shlédnout (podívat se dolů) / zhlédnout (uvidět, zpozorovat), sbít (přitlouct k sobě) / zbít (zmlátit) či sjednat (pojištění) a zjednat (nápravu).
Profesionální i domácí automechanici nejspíš tráví většinu času v garáži a postupem času začnou trpět nedostatkem sociálního kontaktu a samomluvou. Často se jim například podaří zpravit své auto, tedy podat mu o něčem zprávu. Pokud se snažíte něco opravit, vezměte zavděk slovesem spravit, začínajícím souhláskou s-.
V ČR je také zřejmě jednodušší zvrhnout hlavu státu (převrátit jako například vázu), nežli svrhnout. Mluví-li Dan Nenos ironicky o touze odpůrců Miloše Zemana po jeho zvržení, teoreticky by jim stačilo do prezidenta trochu moravsky žduchnout.
I kdyby se snad neexistující lumpenkavárna měla vyžívat ve fyzickém násilí, jeho příspěvek postrádá jakýkoliv smysl.
Jí, mě… 5 z 10 kanibalů vaří děti v kojenecké vodě
Další významovou lahůdkou jsou tvary osobních zájmen – mě / mně a ji / jí. Především facebooková komunita maminek by měla urychleně řešit své sklony k sadismu a kanibalismu. Z jejich výtvorů mě v poslední době nejvíce zaujala dvojice gurmánských dotazů:
- Upeče mě někdo na vánoce? Podmínka pouze z kvalitního másla. Děkuji za nabídky
- Maminky mám dotaz, dcerka 5 měsíců. vařím ji v parním hrnci mám do něj používat kojeneckou vodu?
Vše nasvědčuje tomu, že rostoucí agresivita takzvaných biomatek s sebou druhotně přináší i rozvoj velmi nebezpečných poruch chování.
Blesk zase v říjnu obdobně zazářil s úderným titulkem Vystřelil divačce oko, věnoval ji rukavici s chybným tvarem 3. pádu. Upřímně by mne zajímalo, co bude rukavice dělat s jednookou ženou.
V explozivním objetí fanatických muslimů
Tuhé boje jako v Baghúzu svádí Češi pravidelně také se samohláskou -ě- (-je-) uprostřed slov. Nejčastěji se přitom dopouštějí chyb ve tvarech objetí (od slova obejmout) a obětí (obětovat).
Například facebookový citát Nikdy neopouštěj domov bez obětí, pusy a krásných slov by mohl být ideálním mottem milujícího sériového vraha. Míníme-li navíc pusou chirurgicky oddělenou část těla oběti, nechybí oné scéně z béčkového thrilleru ani potřebná dávka naturalismu.
Skvěle to funguje i obráceně. Jak blízko může mít krvavá pařížská scenérie k vroucímu objetí, nám na Facebooku pro změnu ukázal Tomáš Steiner, který objevil světélko lásky v temnotě a hrůze teroristických útoků – „Co se stalo včera v Paříži se dějě se srovnatelným počtem objetí někde v Afghanistánu či Iráku, kde teroristicky ůtočí fanatičtí muslimové na jiné“.
I když se po zhlédnutí jeho neortodoxních tvarů dějě a ůtočí zdá rázem býti všechno jasnější, pro velký úspěch ještě jednou: tvar obětí pochází od podstatného jména oběť, objetí od slovesa obejmout.
S chybnou interpunkcí do rukou kata
O tom, že čárka mění význam věty a správná interpunkce zachraňuje životy, se dokola mluvívá ve virálních postech na sociálních sítích. Netřeba představovat notoricky známé hříčky Pojďme jíst, děti (ani lidojedskou verzi Pojďme jíst děti) nebo Popravit nelze, udělit milost (versus Popravit, nelze udělit milost).
Další příklad s hovorovým patvarem stará demonstruje překvapivě tenkou hranici mezi hledáním odloženého nářadí a ovíněné choti – Tvoje stará pila leží ve sklepě / Tvoje stará pila, leží ve sklepě.
Chybějící čárky ale nemusí přímo měnit význam celé věty. Mnohdy jen připraví vašim čtenářům horké chvilky při luštění rozvitých vět, jež na ně vychrlíte bez jediné pauzy. Typickým příkladem je facebookový příspěvek pejskařky Lenky Mederosové:
„Chci se zeptat máma má fenu čistokrevná Cani corzo (omlouvám se nevím jak se to píše) no a můj bratr má německého vlčáka ale ó co jde on se s ní oplodnil každým dnem by měla rodit máma jezdí kamionem tak tam nebyla a bratr nedokázal dat na fenu během hárání bacha, dotaz zní co to bude za psa její štěňata je možné že budou agresivní nebo co já vim? Hejty si nechte já tam nebydlím jen mě to zajímá děkuji za odpovědi.“
Nechme raději stranou obdivnou citoslovci Ó, následovanou informací o oplodnění matky vlastním synem, plynoucí z kontextu věty. Přec „šťastný je ten, kdo našel štěstí v rodině“ (L. N. Tolstoj).
Přečtěte si další díly seriálu:
Dobrou chuť, pokud právě zatápíte pod parním hrncem na své děti. Ve druhém díle si ukážeme, proč se vyplácí psát s diakritikou, a podíváme se na nejtvrdší srážky našich e-shopistů s českou interpunkcí a rozvíjením větných členů.
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
Komentáře