Nejhorší hrubky na „internetech“ a sociálních sítích #2
Druhým dílem dnes pokročíme také s výběrem nejhorších hrubek, kterých se denně dopouštějí uživatelé internetu a sociálních sítí. Mimo jiné v něm navštívíme zemi Goralů, slosujeme loterii šťastných rodů a povíme si, jak to mají lesbičky s právem na češtinářské sebeurčení.
Má mě akorád, nemá mě akorád…
Při psaní svých motoristických vzlyků na internety se patrně spousta Čechů řídí proslulou hříčkou Má mě rád, nemá mě rád. Vydávají se proto do českých luhů a hájů, kde oškubou polovinu zdejší flóry, a tvary, na něž jim vyjde poslední lístek, musí ihned zvěčnit ve veřejném příspěvku na Facebooku.
Jak jinak si lze vysvětlit, že denně užívanou příslovci akorát mohou napsat s -d na konci. V případě děčínského odborníka na parkování, Jirky Špíny, bude nejspíš na vině přehřátí myšlenkového karburátoru.
Gdo, nigdo… aneb Goralem za pár vteřin
Pod vrcholky Beskyd, v kraji Valachů a Goralů, můžeme snad domorodým slovotepcům odpustit nářeční gdo, nigdo a guvno. Smutné však je, že ani do některých českých metropolí ještě nedorazila spodoba znělosti, tedy látka prvního stupně základní školy.
Bohužel však do nich zavítal Facebook a internetové diskuse. Musíme tedy našim soukmenovcům po tisící zopakovat, že všechna slova obsahující kdo (nikdo, kdosi, kdokoliv…) se píšou se souhláskami kd-. Dvojicí souhlásek gd- naopak nezačíná ani jedno.
Lesbi, kurvi a jiní muži – oříšek pro naše homofoby
Filmi, barvi, lesbi, nesmysli, ba i vulgární kurvi… Když nevíte co by… napište v koncovce množného čísla měkké -i. V češtině však ke smůle některých z nás existuje také rod ženský a mužský neživotný. A lesby opravdu nejsou muži, třebaže tak mohou připadat českým homofobům.
Pokud jste z pohlaví lesbiček stále poněkud zmateni, zkuste trochu zabrouzdat na internetu a na Wikipedii zřete hned třetí slovo encyklopedické definice – „Lesba je žena s homosexuální orientací“. Současně jste zjistili, podle jakého ženského vzoru se podstatné jméno lesba skloňuje (žena).
Vím, že přečíst tři slova naráz je trochu vyšší dívčí, ale život je přec také o překonávání sebe sama. Kde však vznikl problém u koncovek dalších ošemetných slov barvy, filmy a nesmysly, zůstává velkou neznámou.
Mněl – dárkové balení dvou sloves v jednom
Když už jednou člověk něco má, tak má koukat, aby to mnul. Podobným rádoby werichovským mottem se asi řídí část rodilých Čechů, kteří si slovesa mít a mnout spojili do jednoho patvaru mnít (nebo mnět?). A neotřelým tvarem mněl pak úspěšně terorizují všechny uživatele internetu, kteří se v češtině dostali dál než k prvnímu slovesu kultovního slabikáře.
Sloveso mít však ve svém kořeni souhlásku -n- nemá a ve 3. osobě jeho správné tvary znějí: měl, měla, mělo, měli, měly, měla.
Zlověstnému muslymu nepřišli na jméno
Uprchlická krize (valící přes naše hranice závratné desítky migrantů ročně) způsobila, že slovo muslim na internetu skloňují převážně voliči extrémistů a nejmenovaných česko-japonských populistů. Těžko jim vysvětlovat, že český ekvivalent spojení oddaný Alláhu, kterému za pět let nedokázali přijít na jméno, je muslim s měkkým -i.
Skutečného vrcholu kreativity ale dosahují teprve patvarem 4. pádu množného čísla muslymi. Pamatujete ještě na mou definici rozumové inverze z prvního dílu? Opět platí třetí stupeň biozátěže, v hlavách zataženo.
Krásné koťátka aneb losujeme šťastné rody
Jedním z největších češtinářských oříšků jsou pro nás tvary množného čísla středního rodu ve spojení s přídavnými jmény (zejména u podstatných jmen skloňovaných podle vzoru město) – například malá koťátka, zajímavá místa nebo česká veřejnoprávní média.
Češi mají obecně kladný vztah k hazardním hrám, a tak se nejspíš rozhodli tvary středního rodu tasit z osudí loterie Šťastných 10. Nemusíme přitom procházet stohy inzerátů s nadpisem Daruji krásné malé koťátka, abychom viděli, kolik lidí s obávaným neutrem urputně bojuje.
Stačí otevřít složku se spamem v mé e-mailové schránce, kde mi různí jedinci (vyzbrojení jmény pouťových kouzelníků) představují své zázračné produkty – Hermína mi nabízí tyto bezdrátové sluchátka, Ingrid mi uleví pásem na bolavé záda a jedině s rozprašovací bránou od Branislava přežiji nesnesitelné letní horka.
Nejslabší kombinace vyskočila z osudí začínajícímu youtuberovi s fruktariánským jménem hruška 123, který v názvu svého videa splácal dohromady hned tři různé rody – Omluva že nebyli (m. živ.) žádné (m. neživ. / žen.) videa (stř.).
Ozvy se – zoufalé volání zoufalého vola
Vůl… chci říci… vůlí části vyvoleného českého lidu jest promrhat povinnou školní docházku a v dospělosti bombardovat diskusní fóra a Facebooky zhovadilostmi typu ozvy se s -y na konci. Všem češtinářům tím přitom zakládáme na abnormální srdeční ozvy, známé také jako šelesty na srdci.
V zájmu zachování jejich pevného zdraví je dobré si zapamatovat, že když už rozkazovací způsob slovesa končí samohláskou, nikdy jí není ypsilon – ozvi se, pozvi, vezmi, řekni… Tradičně v tom spatřujme jakýsi systém.
Samozdřejmě – když mozek géniův tiše dříme…
Rozloučíme se dnes čtenářským apelem. Když se totiž spojí nespojitelné – například dobrovolná dysgrafie s pocitem obrovské inteligence – vznikají na sociálních sítích různé paskvily jinak vcelku sofistikovaných slov – mezi nimi také zdřejmě a samozdřejmě.
Jedinou asociací příslovce zřejmě se souhláskou -d- je, že si při jejich napsání zdřímnul váš mozek nebo ji vidíte poprvé v životě. Obojí s největší pravděpodobností znamená, že máte načteno přibližně jako průměrná pornoherečka.
V opačném případě byste měli samozřejmě vědět, že v každé dobré knize i článku obsahuje každé slovo odvozené od slova zřejmý dvojici souhlásek -zř- (zřejmý, samozřejmě, samozřejmost…). A nyní to dokonce víte. :)
Propásli jste první díl seriálu?
Těším se na brzké shledání u další hitparády nejhorších hrubek virtuálních analfabetů a myšlenkových trollů. Jak vidno, otevírá se před námi nevyčerpatelná studnice moudrostí, které posouvají hranice lidského poznání do zcela nových dimenzí.
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
