Jatky, kasárna… O dvojím pravopisu a významu pomnožných podstatných jmen

Jatka, kasárny… O dvojím pravopisu a významu pomnožných podstatných jmen

Jednou slyšíme jatka, podruhé jatky, vepř aby se v tom vyznal… A protože jsem na konci své debutové nemocenské počal i já poněkud vepřovatět, kdo jiný by vám měl vysvětlit pravopis a významy pomnožných podstatných jmen? Jako bonus tradičně přidávám pár zajímavostí.

Jak už jejich název napovídá, pomnožná podstatná jména vyjadřují pouze nebo převážně množné číslo. Často se jedná o označení částí těla (játra), nástrojů (nůžky), oděvů (kalhoty), nemocí (neštovice), svátků (Vánoce) nebo o názvy měst a míst (Pardubice).

Speciální skupinu pak tvoří pomnožná podstatná jména, která mají hned dva rody, a proto je můžeme skloňovat dvojím způsobem – konkrétně jatka/y, kasárna/y a kasematy.

Jatky i jatka

Slovo jatky (jatka) označuje místo či podnik pro porážení dobytka. Přeneseně se také ujal význam jatek jako masového zabíjení, válečného masakru nebo jakékoliv situace, která někoho připraví o větší množství krve. 

K dnešnímu významu jsme dospěli nejspíše jeho přenesením ze staročeštiny – z chatrče, boudy nebo jeskyně přes krám (obchod), kde se prodává maso.

V češtině se skloňuje podle vzorů množného čísla rodu ženského (ženyjatky) i středního (městajatka). Obě varianty se shodují ve 2. a překvapivě i 6. pádě (jatek, jatkách). A obě jsou především správné.

Jak skloňovat jatky / jatka: 

 Vzor  

 ženy  

 města  

 1. p.

 jatky

 jatka

 2. p.

 jatek

 jatek

 3. p.

 jatkám 

 jatkům

 4. p.

 jatky

 jatka

 5. p.

 jatky

 jatka

 6. p.

 jatkách 

 jatkách 

 7. p.

 jatkami

 jatky

Pozoruhodné je, že dnes ryzí pomnožné podstatné jméno se ve starší češtině užívalo také v jednotném čísle rodu ženského, a to v obecném významu porážky zvířat, ale přeneseně i lidí. Na přelomu 19. a 20. století jej najdeme například v díle Vítězslava Hálka nebo katolickém Blahověstu:

„Z nenadání dostala babička jednou z rána od dědečka rozkaz, která telata se mají vybrat k jatce (…)“1 „Kdo chtěl by záštím ještě lovit v zmatku? / Kdo chtěl by lidstvo ještě vésti v jatku?“2

 

Kasárny i kasárna

Stejně tak i podstatné jméno kasárny (kasárna), označující budovy určené k ubytování vojenských jednotek, skloňuje se podle vzorů ženského a středního rodu (ženykasárny a městakasárna). Shoduje se však pouze ve 2. pádě, tvarem 6. pádu se naopak odlišuje – kasárnách x kasárnech

Jak skloňovat kasárny / kasárna:

 Vzor  

 ženy  

 města  

 1. p.

 kasárny

 kasárna

 2. p.

 kasáren

 kasáren

 3. p.

 kasárnám

 kasárnům

 4. p.

 kasárny

 kasárna

 5. p.

 kasárny

 kasárna

 6. p.

 kasárnách

 kasárnech

 7. p.

 kasárnami

 kasárny

Význam slova pochází minimálně ze tří jazykových proudů – francouzského (caserne), německého (Kaserne) a staršího provensálského (cazerna – místnost pro čtyři strážné).

V běžném hovoru se také prosazuje podoba jednotného čísla rodu ženského (do kasárny). Dnes se jedná o tvar nespisovný, na každý pád však zastaralý.

V dílech z konce 19. století jej vylovíme třeba v Pamětech Josefa V. Friče („jmenovitě před Karlovou a Trinitárskou kasárnou“)3 nebo Učitelských listech („škola nebudiž ani kasárnou ani klášterem“)4

A ještě jedna zajímavost teritoriální – na Moravě se dodnes udržuje nářeční tvar ty kasárně5. Ani ten samozřejmě nepatří do spisovné češtiny.

 

Kasematy i kasemata?

Výraz kasematy, bez nějž se během každodenního shonu určitě neobejdete, označuje chodby v hradbách historických pevností, nejčastěji budované jako palebná postavení, sklady nebo žaláře. 

Pochází pravděpodobně z italského cassamata (krytý domek), ale nelze vyloučit ani vliv francouzštiny (casemate) a němčiny (Kasemate).

A je až fascinující, jaký chaos kolem skloňování kasematů panuje v současné češtině. V průniku jazykovými slovníky totiž vystupuje jako pomnožné podstatné jméno rodu ženského (kasematy, -at), mužského (kasematy, -atů) a někdy i středního (kasemata, -at). 

Jak skloňovat kasematy:

 Vzor  

 ženy

 hrady

 1. p.

 kasematy

 kasematy

 2. p.

 kasemat

 kasematů

 3. p.

 kasematám

 kasematům

 4. p.

 kasematy

 kasematy

 5. p.

 kasematy

 kasematy

 6. p.

 kasematách

 kasematech

 7. p.

 kasematami

 kasematy

Nutno dodat, že tvar středního rodu kasemata byl považován za zastaralý třeba už v Příručním slovníku jazyka českého ve třicátých letech6 . V přehledu skloňování tak uvádím jen současné a ověřené tvary mužského a ženského rodu. 

Někdy se setkáme dokonce s jednotným ženským tvarem kasemata (bez kasematy). Ten označuje komoru pro dělové baterie v podpalubí válečných lodí a dnes je už čistým historismem. Zákon však prozatím dovoluje psát tvar kazematy se souhláskou -z- uprostřed. 


Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Takže až vás zase na Novinkách bude školit vševědoucí děd Gandalf, že jen jeden tvar přec vládne všem a jeden jim všem káže…

Vězte, že neexistuje žádný slovníkový doklad, jenž by vylučoval kterýkoliv tvar z uvedených dvojic. To jen my Češi tak moc rádi otravujeme v diskusích svými dogmaty, která nám zřejmě pod kůži zaryla pedagogika reálného socialismu.


Poznámky:

1 HÁLEK, Vítězslav. Povídky. 2.. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957, s. 57.

2 Blahověst. Hlasy katolické. Praha: František Krásl, Karel Vondruška, 1893. roč. 43., s. 171. 

3 FRIČ, Josef Václav. Paměti Josefa V. Friče: Svazek II. 2. vyd. Praha: Na Král. Vinohradech : Nákladem knihtiskárny B. Grunda a V. Svatoně, 1886, s. 252. 

4 Učitelské Listy: časopis učitelstva na Moravě a v Slezsku. roč. 14. Brno, 1880, s. 50.

5 Kasárny. ČJA 4 - ČESKÝ JAZYKOVÝ ATLAS [online]. Praha: Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, 2014 [cit. 2022-07-11]. Dostupné z: https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/heslo/4/121.

6 Příruční slovník jazyka českého II. K-M. Praha: Třetí třída České akademie věd a umění, 1938, s. 76.


Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…

Pin It



Přidat komentář


Podobné články:

Odebírejte nové články

Please enable the javascript to submit this form


Sledujte mě na sítích