Jak se píše „zkratka“ viz, která v první řadě není zkratkou?

Jak se píše „zkratka“ viz, která především není zkratkou

Slovo viz je jedním z evergreenů českého pravopisu, s nímž bojuje drtivá většina rodilých Čechů. Dnes poodhalíme, jak se správně píše, s jakým se pojí pádem i jak jde dohromady viz a vykání.

Před pár dny se mě kolega ptal, který obávaný češtinářský jev mám nejraději. Ačkoliv jsem nad tím asi nikdy nepřemýšlel, vcelku pohotově jsem opáčil, že právě viz, jehož správné psaní by vydalo na samostatný článek. Dnešní téma je tedy jasné.

Jak se píše viz? Jedině bez tečky

Viz se nejčastěji používá v dokumentech a studentských pracích, kde jím autoři odkazují na konkrétní místo v dokumentu nebo jeho součást – viz příloha, viz stranaviz výše, viz níže, viz tabulka, obrázek a podobně. 

Když se však na internetu porozhlédnete po dvaceti výskytech slova viz, minimálně v deseti případech najdete chybný tvar s tečkou na konci. V české kotlině se totiž z neznámého důvodu rozšířila mylná teorie, že se jedná o zkratku.

Pravda je nicméně trochu jinde. Viz není ničím větším než rozkazovacím způsobem slovesa vidět. Píše se tedy zásadně bez tečky. Jako zpětná kontrola vám může posloužit fakt, že i Slovník spisovné češtiny pod heslem viz rovnou odkazuje na sloveso vidět. A to velmi stylovou a příhodnou poznámkou – viz vidět.

Středočechy navíc zklamu konstatováním, že viz je zároveň jediným spisovným tvarem rozkazovacího způsobu slovesa vidět. Rozhodně jím tedy není populární patvar viď, který je nedílnou součástí jejich každodenní porce slovních vycpávek.

Významem viz tedy není pouze odkazovat na zdroje a místa v dokumentech, ale také vyjadřuje jediný správný tvar imperativu ve 2. osobě jednotného čísla (v mn. č. vizme, vizte). Viz příklad z literatury: „Nuž hlavu zvedni a viz toho krále!“  (D. Alighieri: Božská komedie, přel. J. Vrchlický).

Viz strana i viz stranu

Co se týče správného pádu, máme v užívání této intelektuální mantry relativní svobodu. Viz se totiž pojí jak s prvním, tak se čtvrtým pádem. Mnohem častěji se přitom píše ve spojení s prvním pádem – viz příloha, viz strana.

Jako mnohem logičtější by se naopak mohlo zdát spojení s pádem čtvrtým (viz přílohu, viz stranu), neboť právě sloveso vidět je vzorovou pomůckou k určování akusativu na základní škole – vidíme koho / co, (nikoliv kdo / co). Ani čeština však nemusí vždy oplývat nezlomnou logikou a viz je toho živým důkazem.

Pokud tedy budete psát viz s prvním pádem, můžete to považovat za projev češtinářského mainstreamu; pokud se čtvrtým pádem, získáte u mě malé bezvýznamné plus, což vám na pár minut bezesporu zajistí pocit nehynoucí slávy a titul Instant Grammar Nazi. Správné jsou ale obě varianty.

Vizte? Zdvořilost jde stranou

Vzhledem k tomu, že se viz používá většinou v odborných textech, možná vás napadá logická otázka: Měl/a bych svým potenciálním čtenářům a vedoucím práce v textu vykat?

Viz je v tomto ohledu prostředkem poněkud nezdvořilým a nerozlišuje vztah autora a čtenáře vykáním a tykáním. V obou případech se tedy používá neutrální tvar jednotného čísla – viz příloha / viz strana. I pánové profesoři, docenti a doktoři to tak musejí chvilku překousnout.

Pokud však budete viz používat v běžném hovoru, měli byste správně užívat zdvořilostní tvary množného čísla vizme a vizte. Počítejte však s tím, že budete na své okolí působit přinejmenším jako velice zvláštní lidé. Ale o tom už ten gramatický nacismus tak nějak je. :)


Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

Pin It

Přidat komentář


Komentáře  

Václav Kostlán
0 # Václav Kostlán 11. 04. 2020, 15:42
Článek o tom, že nemáte docela pravdu, když tvrdíte, že "viz" není zkratka a že i tečka tam tak trochu je:
www.langweil.info/.../197-viz197
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Martin Ulbrich
0 # Martin Ulbrich 11. 04. 2020, 17:52
Dobrý den, pane Kostláne,
tento článek se zabývá pravopisem českým a konkrétně tím, jak je slovo viz ukotveno v našem jazykovém systému. Můžete mi skutečně věřit, že my Češi jej užíváme jako rozkazovací způsob slovesa vidět (viz všechny jazykové slovníky, jimiž se řídí současná čeština).

Váš článek dobře znám a považuji ho minimálně za zajímavou teorii, na kterou bych se klidně rád zaměřil podrobněji. Abych mu však přikládal větší váhu, vidím v něm hned na první dobrou tři varovné signály…
Mám dojem, že dva ze tří zdrojů jsou v současnosti nefunkční. Obsahuje některé nesrovnalosti v české deklinaci či zápisu českého data hned v první větě. A celým textem mne poněkud troufale doprovázejí typograficky nesprávné uvozovky. ;-)

Pokud chcete otevřít kritickou debatu s naším jazykovým společenstvím, rozhodně Vám budu fandit, ale měl byste nejprve z ověřených zdrojů prokázat přechod mnohovýznamového příslovce videlicet konkrétně do spisovného jazyka českého.

Přeji vše dobré v době koronavirové.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Lucie Kučerová
0 # Lucie Kučerová 25. 04. 2019, 16:18
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat pokud tedy odkazuji v textu - viz příloha č. 5, píšu ve slově příloha velké P?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Martin Ulbrich
0 # Martin Ulbrich 27. 04. 2019, 10:38
Dobrý den,
nemyslím si, že existuje závazné pravidlo pro psaní odkazů typu „viz příloha č. 5“. Podle národního korpusu převažuje v českých textech podoba s malým písmenem, stejně tak v drtivé většině pokynů vysokých škol pro vypracování seminárních a diplomových prací.

Přílohu č. 5 s velkým počátečním písmenem chápeme současně jako název dané části dokumentu. S malým písmenem se pak jedná obecně o přílohu, která je pátá v pořadí. V odborných textech jsou obhajitelné obě varianty. Můžete si tedy vybrat tu, která je vám bližší nebo kterou uvádí pokyny pro vypracování vaší konkrétní práce (jsou-li dostupné). :)

V obou případech je nanejvýš zřejmé, na co odkazujete, takže bych v tom neviděl žádný problém. Doporučuji ale používat v textu práce pouze jednu variantu a nestřídat malá a velká počáteční písmena.

Pokud byste odkazovala obecně na přílohu bez číslování (jen „viz příloha“, například v e-mailu), zde už se jedná o obecné podstatné jméno a mělo by začínat malým počátečním písmenem.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Kristina
0 # Kristina 17. 12. 2018, 11:47
A jedná se opravdu o české slovo? Už vzhledem k divnostem, na které poukazujete (implicitní tykání, vazba s prvním pádem), je to poněkud zvláštní. Navíc se tato ZKRATKA používá i v cizojazyčných textech. Takže nejedná se naopak o znásilnění latiny češtinou a o jasný příklad back-formation?
en.wikipedia.org/wiki/Viz.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Tomáš
0 # Tomáš 02. 09. 2019, 19:25
Dobrý den,
v tomto případě jde o tzv. homonyma – slova, která se stejně píší, ale mají úplně jiný význam. To "viz" z anglické Wikipedie pro změnu zkratka opravdu je - z latinského "videlicet" = "totiž". S českým "viz" nemá nic společného, ale často se s ním plete.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Cestovatel
0 # Cestovatel 18. 06. 2018, 08:37
Pěkný den přeji,
čeho zkratka by to tedy měla být, když to tolik lidí píše s tečkou? Neptal se těch chybujících někdo? ;)
Děkuji!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
J. Král
+1 # J. Král 01. 03. 2018, 21:40
Dobrý den, mám jen takovou otázku, zda není ta urputná snaha napsat tečku za viz jen napodobením dříve využívaného slova? A to jest ibidem. Ve zkratce právě ibid.
Nemá to náhodou nějakou spojitost? A jestli je to úplný nesmysl, tak se omlouvám za Váš ztracený čas.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Martin Ulbrich
+1 # Martin Ulbrich 02. 03. 2018, 09:48
Dobrý den, děkuji za Vaši zajímavou připomínku. Nelze to úplně vyloučit, nicméně viz a zkratka ibid. mají poněkud odlišné využití. Zatímco viz čtenáře odkazuje na kterýkoliv konkrétní zdroj, přílohu nebo místo v textu, zkratka ibid. je ekvivalentem dnešního tamtéž. V odborných textech tedy slouží k odkázání na již citovaný zdroj v předcházející citaci.

Z vlastní zkušenosti Vám mohu říci, že velká část rodilých mluvčích, kteří píšou za viz tečku, se se zkratkou ibid. pravděpodobně nikdy nesetkala. Často se totiž jedná i o současné studenty rozličných oborů na středních a vysokých školách, kteří přijdou jen velmi málo do styku s přejatými spojkami a výrazy z latiny. Můžeme si ale zároveň položit otázku, jestli se v moderním světě a školství jedná o jakkoliv užitečnou vědomost. :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
Podobné články:

Odebírejte nové články

Please enable the javascript to submit this form


Sledujte mě na sítích