Hovory s ČJ: O milovaných „Grammar Nazis“ a jejich potřebnosti

Hovory s ČJ: O milovaných „Grammar Nazis“ a jejich potřebnosti

 

V podstatě kdokoliv se dnes zabývá češtinou a její úrovní na sociálních sítích, bývá automaticky označován jako grammar nazi nebo gramatický nácek. Dnes vám tedy nabídnu vlastní a typicky nekritický pohled na tuto zhovadilou nálepku.

Za její rozšíření totiž nejvíce vděčíme fanatickému jazykovému brusiči, který se ve svých agresivních výpadech na sockách ukájí nad vlastní velkolepostí, neopíraje se přitom o nic většího než o domácí neporazitelnost v poobědových fajtech. Připrav se, hrajem...

Nejdřív pár tipů, koho sledovat

Pomyslnou češtinářskou online scénu dnes můžeme rozdělit do dvou skupin. První spatřujmež v tvůrčí skupině lidí, kteří utrpěli základní filologickou nebo publicistickou praxi, vsadili na svůj vlastní dosah, a nemusí tak smyslně vzdychat nad svou dokonalostí v cizích debatách.

Jestli vám sedí spíše kratší formáty a rádi pátráte po původech slov, na Twitteru se rozhodně vyplatí sledovat Markétu Gregorovou (@jazykovedma). Na poli pravopisném umí na Instagramech překvapit Jarmil Vepřek (@bezicicestinar) a na Facebooku zase Češtinářské špeky Jany Dušátkové.

Stran formátů delších, jednoho oblíbeného pisálka už snad máte (ha, ha). Ale ať nežeru, dobře se čte třeba copywriter Michal Krčmář, který vám kromě obávaných pravopisných jevů představí i některé bizarní svátky a významné dny (WTF is Mezinárodní noc pro netopýry?).

Co nás (alespoň doufám) všechny spojuje, je skutečnost, že vás nedržíme ve staré náckovské výslechovce pod tryskající vodou, dokud si nepřečtete aspoň desítku našich postů. Prostě děláme, co máme rádi a co nás baví. A na oplátku jsme rádi, když to baví někoho dalšího. A tak nějak by to asi mělo býti…

A teď trolling pohitlerovsku

Mnohem početnější a hlasitější skupinu dnes bohužel tvoří oni čistokrevní grammar nazis – jeden z mých čtenářů kdysi použil ještě výstižnější termín grastapo. A to jest kapitola sama pro sebe.

Příslušníci grastapa, nikým nevítáni – nezváni, tráví volný čas (vedle sčítání penále svých exekucí) pravidelnými hony na čarodějnice a výpady do internetových diskusí, kde se smrtící dávkou arogance upozorňují na prznění naší herrlich mateřštiny.

A právě pro ně také primárně vznikla obrazotvorná škatulka grammar nazi – snad jako připodobnění jejich pravopisných zátahů k drastickým zátahům proti Židům v dějištích druhé světové války. A nakonec proč ne…

Grastapova typologie osobnosti

Revírem grastapáků jsou totiž kolikrát dialogy úplně cizích lidí. Jejich tempo je vražedné a jejich vlastní publikační činnost stejně bohatá a nadýchaná jako účesy poskakujících hololebek na koncertě Ortelu, poměřujících si zdviženou pravicí výskoky svých psů.

Stejně tak i jejich přínos češtině a rozvoji naší jazykové kultury stojí někde mezi odkazem Ády Hitlerů a jeho milované fenky Blondi, čili jedno velký špatný… Jediným výsledkem jejich usilovné roboty je, že vytáčejí všechny kolem sebe.

Vlastní názor do diskusí nevnášejí žádný, zato se ale berou smrtelně vážně – skoro jako 30. vlna covidu v triádě s prezidentskou cirhózou a diabetickou nohou (notičky od Džamily, sorry).

Speciální skupinu pak tvoří grastapáci – bažanti, kteří ve svých pravopisných zíghajlech ještě sami vypálí několik košatých hrubek, čímž ze sebe teprve udělají korunované blbce. Mno, zase je s nimi alespoň legrace. Ostatně jako s panem Jirkou Jeronýmem z dnešní úvodky.

Ty ostatní můžete jako všeliké henty trolly a jiné požírače energie s klidným srdcem ignorovat.

Podobenství o psychopatickém ratlíkovi

Meinkampfově vzato, úmysly kovaných grastapáků mohou býti i bezelstně eugenické a pedagogické, o otravnosti a spamovitosti jejich výstupů však rozhodně není pochyb.

Představte si situaci, kdy jako splašený ratlík vběhnete mezi dvě cizí osoby na náměstí (takový Facebook naživo) a uprostřed jejich rozhovoru na ně vyštěknete, že v téhle větě měli použít bychom namísto bysme. Anebo že slovo potencionální je naprostá blbost.

Ano, sice máte pravdu, ale jen stěží se vám to povede sherlockovsky uhrát s vysvětlením, že nejste psychopat, nýbrž jen vysoce funkční sociopat. V obou případech byste měli stejně zvážit možnost ústavní léčby. Prostě jen tak, pro strýčka příhodu… 

Ve skutečnosti by se musel stát druhý číhošťský zázrak, abyste svým hejtem přiměli někoho, kdo taktak vychodil základní školu, aby si v padesáti koupil učebnice Jirky Melichara a Vlasty Styblíka a zapáleně doplňoval mezery ve vzdělání. 

Negramoti, unschooling a ti druzí

Světlejší výjimky možná cosi pogůglí nebo kliknou na odkaz, který jim pošlete. Ale hlavně základní slušnost, respekt a pochopení; že ten ošklivý negramot třeba vlastníma rukama postavil několik baráků, zatímco vy jste jednou skoro uplácali bábovičku; ho možná teprve přiměje zamyslet se nad vaším poselstvím.

Jestli se na někom příliš nepodepsal náš znamenitý vzdělávací systém – ať už češtinu prohulil za školou, či narazil na neprostupnou zeď v podobě zabedněného, arogantního nebo i vyhořelého pedagoga, takový člověk se musí chtít dál vzdělávat především sám.

A třebaže jsem i já prolezl klasickým vzdělávacím trychtýřem, dnes mohu s čistým svědomím říci, že zejména unschooling, to jest dobrovolné učení samotným žitím a přirozeným hledáním nových poznatků, umí doslova zázraky (neplést s věhlasnou vysokou školou života).

O jeho rozumné míře a klíčové roli ve výuce jazyků třeba zase někdy příště… 

Grammar nácky k žití nepotřebuje nikdo

… zejména pokud jim chybí smysl pro humor a střízlivý nadhled. Právě to je často jejich smutným údělem i celoživotním prokletím.

A jak se tak politicky kondolenčně říká: Má podpora a myšlenky teď směřují k jejich rodinám, příbuzným a přátelům. Neznal jsem, ale RIP.


Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…

Pin It



Přidat komentář


Podobné články:

Odebírejte nové články

Please enable the javascript to submit this form


Sledujte mě na sítích