RSS zdroje čteme přes 20 let. Popraví je Facebook a pokřivená média?
O údajném konci RSS zdrojů se na internetu diskutuje posledních několik let. I po dvou dekádách své existence ale představují ten nejlepší způsob, jak můžeme odebírat články z oblíbených webů.
RSS čtečky by se dnes těšily mnohem větší popularitě, nebýt všudypřítomné online reklamy a oblíbeného Facebooku. A kdyby také jejich fungování někdo lidsky vysvětlil běžným uživatelům internetu.
Podívejme se společně na to, jaké výhody přináší odběr článků pomocí RSS zdrojů a proč je Facebook v porovnání s ním jen přehlídkou spamu a náhodných výkřiků do tmy.
Tvoříme knihovnu oblíbených zdrojů
RSS je tou nejjednodušší a nejspolehlivější technologií pro odběr článků z vašich oblíbených webů. S jeho pomocí můžete přehledně sledovat desítky i stovky zdrojů na jednom místě. A co je důležité – jen pokud sami chcete.
Jednou si přečtete článek vašeho oblíbeného deníku, jindy recenzi knižního blogera nebo PR článek svého hlavního konkurenta, kterým propaguje nový projekt.
Z jediné RSS čtečky si můžete vytvořit obsáhlou knihovnu oblíbených stránek a zpravodajských portálů. Výběr je čistě na vás, a to i bez rušivých elementů a agresivní reklamy.
V současné době, kdy na nás na sociálních sítích útočí armáda reklamních postů a pobídek k pěstování virtuální zeleniny, se bohužel dobrovolnost a svobodný výběr zdrojů stávají opět nedostatkovým zbožím.
RSS zdroje jsou založené na jednoduchém značkovacím jazyce XML a vaší čtečce pravidelně oznamují, kdy vychází nový obsah. Jediné, co vás na této technikálii musí zajímat je, že se o nově vydaných článcích dozvíte prakticky okamžitě.
Noviny v e-mailu i mobilní aplikaci
K odběru RSS potřebujete všehovšudy dvě věci – čtečku (v e-mailu, prohlížeči nebo online aplikaci) a odkazy na nejlepší RSS zdroje webů, které chcete sledovat (například ve tvaru https://martin-ulbrich.cz/rss/).
Pokud váš oblíbený web nabízí odběr pomocí RSS, odkaz na něj najdete v hlavní navigaci, případně dolní patičce. Velmi často na něj autoři stránek upozorňují také typickou oranžovou ikonkou s tečkou a dvěma čtvrtkruhy, připomínajícími rádiové vlny.
U každého zdroje, který přidáte, se vám v RSS čtečce zobrazují titulky článků, někdy i náhledové obrázky a kousek úvodního odstavce. Na základě této stručné upoutávky se pak můžete proklikávat na celé články a číst je v celé své kráse na původním webu.
Čtečky dnes můžete používat přímo v e-mailových klientech Thunderbird, MS Outlook a webovém prohlížeči Opera. Především rozšíření RSS do cloudových online aplikací ale povýšilo čtenářský zážitek na úplně jiný level.
V aplikaci Feedly, kterou používám já, si například mohu vytvořit libovolné množství kategorií a rozdělit do nich jednotlivé stránky podle zaměření. Nové články si navíc přečtu i na mobilu a tabletu – kdekoliv s přístupem k internetu.
Facebook vám ukáže sotva 6 % obsahu
Je-li odběr pomocí RSS zdrojů tak unikátní, možná se ptáte, proč jste o něm doteď mnoho neslyšeli nebo proč před ním po mnohaleté spolupráci zbaběle uprchly ostatní prohlížeče.
S rozkvětem sociálních sítí se totiž i řada pravidelných RSS čtenářů rozutekla převážně na Facebooky, v domnění, že jim zde vůbec nic neunikne. Ať už z oblíbeného zpravodajství, nebo strastiplných životů jejich přátel. Jenže...
Tato spásná myšlenka dnes tvrdě naráží na postupující dekadenci Facebooku, který přechází v neprostupnou bažinu reklamního balastu. A na jejím břehu vám ještě vystaví mastný účet. Jen málo věcí se ale na sítích děje náhodou.
Jak se Facebook postupně rozpínal a bobtnal, začal již před několika lety podléhat vlastní smrtící pandemii – zahlcení obsahem. A jal se ji bohužel řešit poněkud prymulovsky – plošným omezením dosahu příspěvků.
Jeho algoritmus je samozřejmě tajný, a tak nás jedině reálné analýzy dovedou ke konkrétním číslům. Nejoptimističtější odhady ukazují, že průměrný dosah příspěvku se dnes pohybuje kolem směšných šesti procent, tedy asi jedné šestnáctiny fanoušků a odběratelů obsahu.
Procházíme labyrintem mozkové smrti
Není to málo, Antone Pavloviči? Dozajista je. Ve skutečnosti ale stojíme teprve na začátku labyrintu. Obsahový trychtýř Facebooku v praxi funguje tak, že jeho algoritmus po zveřejnění postu provede jakýsi test mozkové smrti.
Váš příspěvek zkusmo předhodí několika málo přátelům a fanouškům stránky, a pokud na něj v krátké době nezareagují, výrazně omezí jeho dosah. Podle jakého klíče při tom postupuje, neví s jistotou nikdo.
Za bouřlivého potlesku Zuckerbergovy gardy pak přihlížíme triumfálnímu pochodu roztomilých koťátek, memů oslavujících těžkou formu dyslexie a pohádek z konspiračních webů, které obvykle sdílejí stále stejní lidé.
Nejeden článek vašich oblíbených autorů se naopak dostane k pouhé hrstce šťastlivců, které často spočítáte na prstech svých končetin.
Jediná cesta ven pro autory vede přes propagované příspěvky, za jejichž dosah zaplatí z vlastní kapsy. A to se, Horste, vyplatí tím hůře, pracují-li v neziskovkách, píšou na vzdělávací portály nebo jen drze blogují o tom, co je zajímá.
V RSS zatím jedou největší média i agregátory
Dobrou zprávou je, že právě v RSS čtečkách rozhodujete o atraktivitě článků jedině vy sami a z tvorby vašich oblíbených autorů zachytíte přinejmenším každý titulek.
Ve své vlastní knihovně nikdy neprocházíte labyrintem náhodných sdílečů ni záhadných kódů Enigmy. Zkrátka čtete všechno, co skutečně chcete.
Technologie RSS spolehlivě funguje od roku 1999 a za dvě dekády prošla řadou zjednodušení i rozšíření kompatibility. Jen online čtečku Feedly používají miliony uživatelů po celém světě – Facebookům navzdory.
V českém prostředí nabízí bezplatný odběr RSS zdrojů téměř všechny větší zpravodajské portály a bezpočet osobních i odborných blogů.
Přímo založeny jsou na něm největší agregátory (přehledy) zpravodajství a české blogosféry – Právě dnes, České blogy, Weblogy nebo můj testovací BlogList.
Může-li něco RSS zásadně ohrozit, zřejmě to nebude chronicky krvácející Facebook, ale právě možné opuštění RSS technologie zpravodajskými servery, kterým paradoxně pomáhá.
Doplatí RSS na pokřivení žurnalistiky?
Autorům menších portálů, jejichž veškerý obchodní model tvoří klikací reklama a inzerce, už obskurní SEO šamani zkoušejí namluvit přesný opak – že kvůli RSS zdrojům přicházejí o část návštěvnosti a uživatelé na jejich stránkách méně klikají na různé bannery a reklamní odkazy.
Jinými slovy, že si jejich čtenáři nedejbože přečtou, co sami chtějí, a weby tím přijdou o náhodně bloumající návštěvníky. O návštěvníky, kteří na jejich stránkách sice nehledají nic konkrétního, rázem ale začnou proklikávat obrázky pilulek na podporu erekce, na cestě k otevřené zlomenině zápěstí?
Nesmyslná iluze samozvaných marketérů, že všichni uživatelé jsou pouhými klikajícími idioty, mimo jiné přispěla už k rozvoji bannerové slepoty – stavu, kdy zcela podvědomě ignorujeme nejen grafickou reklamu, ale i běžné prvky stránek, které se jí jen zdánlivě podobají. A může zajít mnohem dál.
Pokud by zaniklo RSS a svobodný odběr novinek, jejich rituální popravu budou mít nakonec nejspíš na svědomí samotná média. Především pak onlajnové pokřivení novinařiny, kdy kvantita reklamy a za každou cenu šokující titulky zvítězí nad kvalitou a důležitostí obsahu.
Proces, který již v české kotlině započal a který mohou společně zastavit čtenáři a vydavatelství.
Někoho to ale pravděpodobně bude něco stát.
#RSSisNOTdead
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
