Je pro vás „klasika“ přežitkem? Poslechněte si 13 nejlepších cover verzí
Nelze popřít, že klasická hudba si udrží svou kulturní a estetickou hodnotu ještě dlouho poté, co opustíme fyzické dimenze a odcestujeme do astrálních světů. Její melodická a harmonická originalita totiž překonává na celé čáře všechny současné populární hudební žánry.
Vždyť řada klasických melodií a motivů je dodnes nejžádanějším hudebním materiálem k filmům, reklamním spotům, prezentacím významných společností i jako pomůcka ke zklidňujícím a léčivým terapiím.
Poslechnout si ale Dvořákovu Novosvětskou na nabouchané reprosoustavě dnes zkrátka není dostatečně in. Lze vůbec nějak zprostředkovat klasická hudební díla i modernímu posluchači?
S klasickými covery napříč hudebními dějinami
Podobnou otázku si ve své sladké nevědomosti nejspíš kladou filharmonici, pedagogové nebo ředitelé divadel a kulturních domů. Již několik let přitom na hudební scéně operuje několik crossoverových (zkřížených) žánrů, libujících si v moderních performancích klasických děl.
A řada ryze metalových či elektronických projektů do svých repertoárů zařazuje ojedinělé cover verze ústředních motivů z nejznámějších skladeb vážné hudby.
Poslechněte si nejlepší moderní cover verze klasických skladeb z nejvýznamnějších období hudebních dějin.
Baroko
Současní hudebníci nacházejí v barokním období oblibu zejména v díle jeho tří hlavních syntetiků – J. S. Bacha, A. Vivaldiho a G. F. Händela.
J. S. Bach – Badinerie (Evil Masquerade)
Z cover verzí Bachových vyzdvihněme provedení Badinerie z jeho Orchestrální svity v podání Evil Masquerade. Skandinávské dark-melodic-metalové čtveřici se podařilo velmi nápaditě zkombinovat její vokální a instrumentální provedení a podtrhnout tak laškovný charakter této barokní formy.
A. Vivaldi – Čtvero ročních dob – Zima (Dark Moor)
S oblíbeným terčem cover verzí, Vivaldiho Zimou ze série smyčcových koncertů Čtvero ročních dob, si podle mého názoru nejlépe poradila španělská power-metalová skupina Dark Moor. Především díky zachování velké části tónového materiálů a vivaldiovské virtuozity hravě předčila zběsilá aranžmá v podání Children Of Bodom a dalších stálic metalové hudby.
G. F. Händel – Sarabande (Maksim Mrvica)
Duchovní tvorba Goerga Friedricha Händela zůstává většině laiků rafinovaně skryta. Fanoušky elektronické hudby ale může zaujmout díky moderní úpravě skladby Sarabande v podání chorvatského populárního klavíristy a představitele žánru classical crossover, Maksima Mrvici.
Mrvica si ve své tvorbě obecně zakládá na zachování čistého klavírního zvuku a doprovodu živého orchestru, který pak definitivně namixuje s prvky taneční elektronické hudby. Händelova Sarabande v jeho podání však neztrácí nic ze své dramatičnosti ani barokní pompéznosti.
Klasicismus
Klasicismus je bohatší hudební etapou, nejen co se týče prostoru pro populární úpravy. Však také více přiblížil tehdejší hudbu běžnému posluchači, s čímž souviselo její zjednodušení i ucelení a zpřehlednění hudebních forem. Terčem futuristických cover verzí bývají v první řadě skladby klasicistních syntetiků L. v. Beethovena a W. A. Mozarta.
L. v. Beethoven – Symfonie č. 5 / Sonáta měsíčního svitu (Dark Moor)
Za naprosto bravurní přiblížení velkoleposti díla Beethovenova vděčíme opět španělské power-metalové kapele Dark Moor – v její skladbě The Moon zazní nejen část Beethovenovy nejznámější 5. symfonie (Osudové), ale také úryvek z první věty jeho Sonáty měsíčního svitu. Zvláštní pozornost věnujte neuvěřitelnému hlasovému rozsahu zpěváka Alfreda Romera.
W. A. Mozart – Requiem (Dark Moor)
Hudební invence Dark Moor a jejich záliba v tvorbě hudebního klasicismu je obdivuhodná – neméně brilantně se totiž zhostili sborů Confutatis Maledictis a Dies Irae z třetí věty Mozartova posledního díla Requiem. Španělští metalisté se přitom neomezují jen na motivický materiál originálu, ale přidávají i několik vlastních vokálních pasáží, které skvěle dotvářejí dramatickou i chmurnou atmosféru blížící se Mozartovy smrti.
W. A. Mozart – Requiem – Lacrimosa (Rank 1)
Milovníkům taneční hudby určitě nebude neznámá skladba The Anthem 2003 elektronického trance projektu Rank 1, která pro změnu pracuje s melodickým materiálem Lacrimosy, tedy jedné z dalších částí Mozartova Requiem.
Romantismus
Období romantismu poskytlo skladatelům další harmonickou i melodickou volnost, stejně jako větší prostor pro vyjádření fantazií, emocí a typické romantické impulsivnosti.
V romantických moderních úpravách rozpoznáme nejčastěji motivy z klasické tvorby N. Paganiniho, G. Rossiniho, F. Mendelssohna-Bartholdyho, F. Chopina, R. Wagnera, G. Verdiho, E. Griega, N. A. Rimského-Korsakova, G. Bizeta, P. I. Čajkovského i českého skladatele Antonína Dvořáka. Z nepřeberného množství skladeb romantických skladatelů se podíváme na několik nejpovedenějších coverů.
N. Paganini – Caprice č. 24 (Vitalij Kuprij)
Paganiniho virtuosní Caprice č. 24 se excelentně zhostil ukrajinský classical a progressive-metalový klavírista a klávesista Vitalij Kuprij ve své skladbě Opus 1. Nutno dodat, že se s jejím původním tempem dvakrát nemazlil.
G. Rossini – Lazebník sevillský (Arachnes)
Velice zajímavou cover verzí je předělávka motivů z opery Lazebník sevillský boloňského hudebního skladatele Gioachina Rossiniho. Skladba melodic-power-metalové skupiny Arachnes sice nepatří k hudebně dokonalým cover verzím, některé bizarní přechody však plně vyvažují heroické výkony všech instrumentalistů.
G. Verdi – Requiem – Dies Irae (Epica)
Nizozemská symphonic-metalová skupina Epica si vzala na mušku první část monumentální skladby Requiem Giuseppe Verdiho. A populární kapela, která již několik let žánrově směřuje především ke gothic-metalu, zde ukázala nebývalý cit pro romantickou duchovní tvorbu.
Svůj pomyslný klobouk smekám před bubeníkem Epicy, Ariën van Weesenbeekem, jehož vyhrávky přicházejí i přes poněkud zběsilé tempo Verdiho coveru v ten pravý moment. Podotýkám, že se jedná o živou nahrávku (z koncertu The Classical Conspiracy).
E. Grieg – Klavírní koncert a-moll (Maksim Mrvica)
Jednou z nejlepších elektronických úprav romantické tvorby je bezesporu Klavírní koncert a-moll norského skladatele E. Griega, v podání chorvatského klavíristy a aranžéra Maksima Mrvicy. Mrvica jako obvykle velmi dobře kombinuje zvuk klasického klavíru s elektronickými synthy. Tradičně nechybí ani orchestrální doprovod.
N. Rimskij-Korsakov – Let čmeláka (Maksim Mrvica)
Maksim Mrvica podle mého názoru drží také kvalitativní primát v provedení populární skladby Nikolaie Rimského-Korsakova, Let čmeláka, nebo Chopinovi Revoluční etudy. Mladý klavírista je živým důkazem toho, že opakování osvědčených aranžérských postupů v kombinaci s precizním provedením klasických melodií nezevšední ani na třinácti studiových albech classical crossoveru.
A. Dvořák – Symfonie č. 9 – Adagio (Epica)
Několikera povedených cover verzí se dostalo také celosvětově nejznámějšímu českému skladateli Antonínu Dvořákovi. Se svou troškou do mlýna opět vyrukovala symfonicko-gotická Epica, která dodala velkolepé první větě Dvořákovy Novosvětské symfonie ještě trochu metalového drajvu.
A. Dvořák – Symfonie č. 9 – Allegro con fuoco (Therion)
O moderní úpravu její poslední věty se zase postarala švédská symphonic-metalová kapela Therion. Třebaže Therion nejsou nijak častými modernizátory vážné hudby, jejich cover verzi čtvrté věty Dvořákovy 9. symfonie považuji za nejpreciznější moderní uchopení klasické skladby vůbec.
Téma moderních coverů klasických skladeb by dozajista vydalo na samostatnou přednášku. A sestavit byť jen zdánlivý průřez jejich veškerou tvorbou v několika odstavcích je takřka nemožné.
Přesto doufám, že se mi podařilo představit vám nenásilnou formou několik nejznámějších aranžérů a autorů předělávek klasických kusů. Případně vám dát alespoň několik poslechových tipů pro dlouhé zimní večery.
Poznámka: Článek původně vyšel 27. ledna 2011 v online magazínu Info-koktejl.cz, pod názvem Je pro vás klasika přežitkem? Pusťte si cover.
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
