01-martin-ulbrich-kurz-zurnalistiky-pro-mladez-bilina.jpg02-martin-ulbrich-kurz-cestiny-pro-nemce-colloquia-ustensia.jpg03-martin-ulbrich-kurz-zurnalistiky-pro-mladez-bilina.jpg04-martin-ulbrich-prezentace-projektu-literatura-v-krusnych-horach.jpg

POHLEDY: Literatura v Krušných horách

POHLEDY: Literatura v Krušných horách

V červencovém vydání časopisu Pohledy, vydávaného společností Coming Company, byl publikován velký rozhovor k přeshraničnímu projektu Literatura v Krušných horách. O tom, co si představit pod pojmem „Literatura Krušných hor“, o nové autorské generaci i literatuře obecně se dočtete uvnitř článku.

 

POHLEDY: Literatura v Krušných horách

 


Literatura v Krušných horách

Vybudovat místo, kde se mohou setkat krušnohorští literáti a kde mohou zatím neznámí autoři získat první čtenáře – taková je vize česko-německého projektu Literatura v Krušných horách. Odstartoval vloni na podzim, kdy autoři představili stránky www.krusnohorstiautori.cz, větší úspěchy ale zatím sklízí u německých sousedů. O česko-německém literárním setkávání, o webových stránkách i o literatuře, která je s tímto regionem spjata, jsem si povídala s Martinem Ulbrichem, studentem ústecké univerzity a jedním z autorů projektu Literatura v Krušných horách.

Co má přinést projekt autorům a co čtenářům?

Pro autory z obou stran Krušnohoří je to příležitost, jak se prezentovat veřejnosti, a získávat od čtenářů zpětnou vazbu. Řada z nich vydá sbírku nebo knížku prózy v samonákladu, a pokud nejsou v širším povědomí a nepořádají různé křty, kde mohou být v kontaktu se svou čtenářskou základnou, často nemají moc příležitostí s ní komunikovat. Nehledě na to, že o mnohých autorech se jejich cílová skupina jinak vůbec nedozví. Čtenáři mohou napsat svým oblíbeným autorům, kteří u nás mají svůj profil. Zde si také mohou pročíst jejich životopisy, charakter tvorby nebo přehled vydaných děl. Nebo se mohou zúčastnit kulturních akcí pořádaných většinou sdružením Baldauf Villa e. V., jejichž termíny naleznou v sekci Kalendář, nebo si pročítat texty v čítárně.

Jací lidé za projektem stojí?

Z německé strany je takovou vůdčí osobností paní Constanze Ulbricht, která je v rámci Euroregionu Krušnohoří velmi známá. Působí v této oblasti bezmála 20 let a dlouho zde také úspěšně vedla komisi pro kulturu a mládež. V roce 2010 obdržela Cenu Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge za vynikající příhraniční spolupráci. Hodně práce zejména na internetové prezentaci také odvedl Kay Meister, diplomovaný biolog, který zároveň sám v projektu vystupuje jako píšící autor. Ale rozhodně to nebyla jen záležitost této německé dvojice.

Hlavní rozdíl mezi oběma stranami projektu je právě v tom, že v Německu se na něm podílí množství lidí kolem sdružení Baldauf Villa a Kulturního a volnočasového centra Marienberg. Českou stranu projektu zabezpečili všehovšudy dva jednotlivci, tehdy ještě z Centra jazykové přípravy na Pedagogické fakultě UJEP - já a pan Mgr. et Bc. Radim Holeček.

Potvrzujete můj dojem, že projekt má ohlasy spíš na německé straně. Konají se tam literární večery, i zapojených autorů je mnohem více z Německa, dokonce úplně chybí české knihovny a kulturní domy... Proč je německá část aktivnější? A co s tím?

Odvíjí se to právě od skutečnosti, že z německé strany je zapojeno vlastně celé marienberské kulturní sdružení, které má mnohem větší pořadatelské, partnerské i finanční možnosti. S projektem navíc začali dlouho před námi. Bylo by například zajímavé uspořádat podobnou soutěž mladých autorů jako je marienberská „Nachwuchspreis“, každoročně pořádanou za podpory německé Středokrušnohorské spořitelny. Do budoucna chceme samozřejmě navázat spolupráci s českými partnery, jakými jsou třeba knihovny, ještě o trochu zvýšit povědomí o celém projektu, a tím i třeba nepřímo oslovit potenciální partnery.

Projekt běží pár měsíců. Jak a kam se posouvá? A máte už k dispozici nějaké ohlasy?

Určitý německý „křest“ proběhl již přibližně před rokem, kdy jsme představovali dvoujazyčnou mutaci stránek v Marienbergu. V Ústí nad Labem jsme web představili na začátku listopadu. Hlavním cílem projektu bylo především vytvořit společnou doménu s profily, životopisy autorů a jejich kontaktními údaji. Podařilo se nám vytvořit společný prostor přibližně stovky autorů české i německé národnosti a vizí do budoucna je tento seznam dále rozšiřovat. Pozitivních ohlasů se nám dostalo hlavně na obou prezentacích, které se zároveň potkaly s početnou účastí přátel literatury i regionálních médií. Tento zájem byl pro mě velice příjemným překvapením. Momentálně se zabýváme nápadem vytvořit něco na způsob knihovny současné krušnohorské literatury.

Co si vlastně představit pod „Literaturou Krušných hor“? Autory, kteří zde žijí či se zde narodili? Knihy, které se tematicky věnují severozápadu Čech?

V podstatě obojí je pravdou. Veřejnosti představujeme autory všech stylů a žánrů, jejichž společným domovem či doménou je právě Krušnohoří. Může to vlastně být i člověk, který zde přebýval jen pár měsíců, tento kraj jej oslovil svým prostředím nebo tradicí a hlásí se ke krušnohorské literatuře.

Věnujete se současné literatuře nebo se chystáte i na historii?

Vzhledem k našemu původnímu cíli, tedy vytvořit společnou doménu autorů s možností zpětné vazby, najdou návštěvníci na webových stránkách výhradně profily současně píšících autorů z Krušnohoří. Co se však týče jejich tématiky, často se k nám dostávají historická díla, jako jsou kroniky, historické stati a jiné. Německou krušnohorskou tradici zase pěstují texty autorů píšících krušnohorským dialektem.

Existuje vlastně předválečná česká literatura Krušných hor, nebo se tu pěstovala jen literatura německá a z německé kultury vycházející?

Jak uvedl, tuším v roce 2005, Petr Mikšíček ke své knize Znovuobjevené Krušnohoří, většina dnešních obyvatel Krušnohoří své dějiny a tradice nezná, a z literatury, která by jim takové panorama odkryla, se po válce dochovalo jen minimum. A zatímco šumavská literatura je dnes velmi žádaná, typicky krušnohorská literatura v regionu prakticky nevzniká. Je tedy nejspíše na té nové autorské vlně, aby hledala v dobových pramenech a navracela se ke kořenům.

A vzniká tedy nová autorská generace, která bude skutečně česko-německá? Nebo je Jaroslav Rudiš hvězdnou výjimkou a jde o dva oddělené světy...

Světlých výjimek ze současné literatury bude více. Myslím si, že mnohé historické a biografické texty jirkovského autora Michala Bečváře jako „Jirkov očima Ernsta Heinricha“ nebo „Rodina Hohenlohe-Langenburg na Červeném hrádku“ jsou něčím, co regionální česko-německou literaturu dobře vystihuje.

Pokud by se čtenáři chtěli seznámit s německou krušnohorskou literaturou, mají možnost? Vycházejí tito autoři v českých překladech?

Zatím tu moc takových příležitostí není, což se může změnit. Právě díky určité absenci podobných vydání se v rámci „Literatury v Krušných horách“ stále zamýšlíme nad plánem vytvořit dvojjazyčnou antologii krušnohorských autorů s jejich texty, aby tak měl ke krušnohorské tvorbě přístup skutečně každý. Realizace podobné myšlenky však zabere delší čas a vyžaduje také podporu dalších partnerů na obou stranách.

A jak je to naopak? Daří se českým autorům pronikat do německých knihkupectví? Čí knihy bych tam našla? Kdo z českých současníků je populární v Německu?

Právě, že nedaří. Pokud se jedná přímo o naše krušnohorské autory, pak by pravděpodobně

nepotřebovali společnou doménu, kdyby povědomí o nich bylo vysoké i za hranicemi... Sám Jaroslav Rudiš, kterého jste jmenovala, považuje českou literaturu v Německu za vyloženě menšinovou. Větší zájem tam je o polské nebo maďarské autory. Celkově mám pocit, že z těch českých se tam stále drží díla emigrantů z druhé poloviny 20. století, čímž rozhodně nechci snižovat jejich estetickou úroveň. Knihy Libuše Moníkové, Jiřího Gruši či Oty Filipa jsou zásadním spisovatelským vyrovnáním s komunistickým režimem. A není divu, že na tento hlas Němci, z nichž mnohým na 41 let rozdělila životy sovětská okupační zóna, slyší velmi dobře.

Když hovoříme o literatuře těchto hor – mají Krušné hory svého Klostermanna, svou Karolínu Světlou?

S oblastí je spjat Vladimír Páral, který na Ústecku působil řadu let, i když k tematice například venkovské prózy Karolíny Světlé má dost daleko. Popisy přírodních krás u něj nenajdeme, mnohem více se ve svých dílech vyrovnává s problémy normalizace a technologií lidských vztahů, přesto, myslím, dokázal vystihnout atmosféru tohoto regionu v druhé polovině minulého století. Významem jej určitě můžeme zařadit mezi autorské ikony regionu.

Jakou knihu byste mi doporučil, abych „atmosféru Krušnohoří“ pochopila?

Jednu z již zmiňovaných historických knih od Michala Bečváře nebo román „Inverze“ Vladimíra Pospíchala, který vychází z dětských zážitků autora v jedné ze zanikajících severočeských obcí v období pohnutých šedesátých let.

Za rozhovor poděkovala Kateřina Táborská


Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

Přidat komentář


Copyright © 2010-2015 Martin Ulbrich - publicista, copywriter, korektor češtiny. Všechna práva vyhrazena
Grafický návrh stránek je dílem a4joomla, náhledové obrázky pochází z vlastního archivu autora a databází FreeImages, Pixabay a CanStockPhoto.

Související články: