01-martin-ulbrich-kurz-cestiny-pro-nemce-colloquia-ustensia.jpg02-martin-ulbrich-kurz-zurnalistiky-pro-mladez-bilina.jpg03-martin-ulbrich-prezentace-projektu-literatura-v-krusnych-horach.jpg04-martin-ulbrich-kurz-zurnalistiky-pro-mladez-bilina.jpg

Jak se píše „zkratka“ viz, která v první řadě není zkratkou?

Jak se píše „zkratka“ viz, která především není zkratkou

Slovo viz je jedním z evergreenů českého pravopisu, s nímž bojuje drtivá většina rodilých Čechů. Dnes poodhalíme, jak se správně píše, s jakým se pojí pádem i jak jde dohromady viz a vykání.

Před pár dny se mě kolega ptal, který obávaný češtinářský jev mám nejraději. Ačkoliv jsem nad tím asi nikdy nepřemýšlel, vcelku pohotově jsem opáčil, že právě viz, jehož správné použití by vydalo na samostatný článek. Dnešní téma je tedy jasné.

Jak se píše viz? Jedině bez tečky

Viz se nejčastěji používá v dokumentech a studentských pracích, kde jím autoři odkazují na konkrétní místo v dokumentu nebo jeho součást – viz příloha, viz výše, viz níže, viz strana 45 a podobně.

Když se však na internetu porozhlédnete po dvaceti výskytech slova viz, minimálně v deseti případech najdete chybný tvar s tečkou na konci. V české kotlině se totiž z neznámého důvodu rozšířila mylná teorie, že se jedná o zkratku.

Pravda je nicméně trochu jinde. Viz není ničím větším než rozkazovacím způsobem slovesa vidět. Píše se tedy zásadně bez tečky. Jako zpětná kontrola vám může posloužit fakt, že i Slovník spisovné češtiny pod heslem viz rovnou odkazuje na sloveso vidět. A to velmi stylovou a příhodnou poznámkou – viz vidět.

Středočechy navíc zklamu konstatováním, že viz je zároveň jediným spisovným tvarem rozkazovacího způsobu slovesa vidět. Rozhodně jím tedy není populární patvar viď, který je nedílnou součástí jejich každodenní porce slovních vycpávek.

Viz strana i viz stranu

Co se týče správného pádu, máme v užívání této intelektuální mantry relativní svobodu. Viz se totiž pojí jak s prvním, tak se čtvrtým pádem. Mnohem používanější variantou je přitom spojení s prvním pádem – viz příloha, viz strana.

Jako mnohem logičtější by se naopak mohlo zdát spojení s pádem čtvrtým (viz přílohu, viz stranu), neboť právě sloveso vidět je vzorovou pomůckou k určování akusativu na základní škole – vidíme koho / co, (nikoliv kdo / co). Ani čeština však nemusí vždy oplývat nezlomnou logikou a viz je toho živým důkazem.

Pokud tedy použijete viz s prvním pádem, můžete to považovat za projev češtinářského mainstreamu; pokud se čtvrtým pádem, získáte u mě malé bezvýznamné plus, což vám na pár minut bezesporu zajistí pocit nehynoucí slávy a titul Instant Grammar Nazi. Správné jsou ale obě varianty.

Vizte? Zdvořilost jde stranou

Vzhledem k tomu, že se viz používá většinou v odborných textech, možná vás napadá logická otázka: Měl/a bych svým potenciálním čtenářům a vedoucím práce v textu vykat?

Viz je v tomto ohledu prostředkem poněkud nezdvořilým a nerozlišuje vztah autora a čtenáře vykáním a tykáním. V obou případech se tedy používá neutrální tvar jednotného čísla – viz stranu / viz přílohu. I pánové profesoři, docenti a doktoři to tak musejí chvilku překousnout.

Pokud však budete viz používat v běžném hovoru, měli byste správně užívat zdvořilostní tvary množného čísla vizme a vizte. Počítejte však s tím, že budete na své okolí působit přinejmenším jako velice zvláštní lidé. Ale o tom už ten gramatický nacismus tak nějak je. :)


Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

Přidat komentář


Copyright © 2010-2015 Martin Ulbrich - publicista, copywriter, korektor češtiny. Všechna práva vyhrazena
Grafický návrh stránek je dílem a4joomla, náhledové obrázky pochází z vlastního archivu autora a databází FreeImages, Pixabay a CanStockPhoto.

Související články: