01-martin-ulbrich-kurz-cestiny-pro-nemce-colloquia-ustensia.jpg02-martin-ulbrich-kurz-zurnalistiky-pro-mladez-bilina.jpg03-martin-ulbrich-prezentace-projektu-literatura-v-krusnych-horach.jpg04-martin-ulbrich-kurz-zurnalistiky-pro-mladez-bilina.jpg

Anžto, ledva, ergo… 10 archaických spojek, kterými dnes příliš nezabodujete

Anžto, ledva, ergo… 10 archaických spojek, kterými dnes příliš nezabodujete

Archaické spojky jako anžto, ledva nebo alébrž jsou v současné češtině spíše omšelým stínem knih Karla Poláčka, národních obrozenců a filmů pro pamětníky. Znáte ještě významy zastaralých spojek a jejich použití ve větě?

Na sklonku druhého desetiletí nového milénia nelze popřít, že archaické spojky a staročeské tvary opouští češtinu mílovými kroky. Vedle běžné komunikace s nimi dnes takřka nepočítá ani slovník žurnalistů a slovutných akademiků.

Nejen žáci a studenti se však s těmito vazbami setkávají při práci s dobovými texty nebo při sledování historických filmů. A jejich porozumění jim může činit nemalé problémy. Na následujících řádcích vám vysvětlím 10 nejčastějších archaických spojek, které velmi pravděpodobně potkáte ve starší literatuře.

Ačkolivěk a jiné -věky

Začneme něčím jednodušším. Slova končící příponou -koliv se ve starších textech někdy zakončovala delším tvarem -kolivěk. Na jejich významu to však nic nezměnilo – ačkolivěk = ačkoliv, (i když, přestože); nikolivěk = nikoliv (ne); kdokolivěk = kdokoliv a podobně. Archaická přípona -kolivěk se tedy nepřidávala pouze ke spojkám, ale také k zájmenům a částicím.

Příklad: „[...] ale i Schulekovi za alumniu platit mám, ačkolivěk mně ještě nepověděl, jak mnoho.“  (Františka Palackého: korrespondence a zápisky, sv. 2)

Alébrž

Alébrž či alebrž je synonymem současné spojky nýbrž (ale; naopak). Sloužila tedy jako souřadicí spojka odporovací a často i stupňovací, v konstrukcích typu nejen (nikoliv) – ale i... 

Příklad: „A proto přísluší péči o vzdělání mládeže míti nikoliv jednotlivcům, alébrž celé vlasti.“ (Učitelské Listy: časopis učitelstva na Moravě a v Slezsku, sv. 6)

An

Zastaralá spojka an měla ve staré češtině hned několikeré využití. Právě její mnohovýznamovost však přispěla k jejímu vyhynutí již v polovině 19. století. Dnes ji využijí nanejvýš vášniví luštitelé křížovek.

Nejčastěji se archaické an užívalo ve smyslu obsahových spojek že a jako, ale také jako ekvivalent důvodové spojky protože, časových spojek když a zatímco, souřadné odporovací spojky ale i vztažného zájmena který / jenž (v základních tvarech: an, anaano, v mn. č. ani, any, ana).

Pro představu vybírám několik příkladů užití archaického an, které uvádí český bohemista Miroslav Grepl v článku Spojka an ve spisovné češtině 1. pol. 19. stol. [1]:  

  • […] a zdálo se, an některý Bůh mluví jeho usty...“ (Obsahová spojka že; J. Linda: Záře nad pohanstvem)
  • […] každý z nich strčil do kapsy kus roztrhnutého originalu, kterýž jim oběma náležel, an si ho byli na společné outraty zjednali.“ (Důvodová spojka protože; J. K. Tyl: Květy)
  • […] an se začala zotavovati, zavzněly na blízku i v dálce zvony.“ (Časová spojka když a zatímco; J. K. Tyl: Sebrané spisy)   
  • […] ouzkou brankou vešli jsou na široký dvůr, an i tu kromě velikého stáda ovcí žádného lidského tvora nenalezli.“ (Odporovací spojka ale; Česká včela, roč. 35)
  • […] i neníť se čemu diviti, jestliže známost naše o duchu, ana by nám ze všech nejbližší býti měla, tak nedostatečná...“ (Vztažné zájmeno který; F. Palacký: Časopis vlasteneckého Museum v Čechách)

Anobrž, nobrž...  

Spojka anobrž není absolutním synonymem k odporovací spojce nýbrž. Jedná se spíše o stupňovací spojku, kterou sice v některých případech lze také nahradit odporovacím tvarem ale – nýbrž i..., ale stejně tak i čistě stupňovacími tvary ba i, dokonce i a dalšími.

Jejími archaickými ekvivalenty jsou nébrž, abrž (také ve smyslu ale spíše; ba ještě) a rovněž spojka nobrž, která se užívala pro stupňování záporu. Velmi často se pojila se spojkou ani a odpovídala tedy dnešním spojovacím vazbám ba ani; ba dokonce ani.

Příklady:

  • Zaměstnávání […] nesmí býti jednostranné, jen bavení vnitřní činnosti dítek, anobrž poutání a zajímání i tělesných jich sil.“ (Škola a život, časopis pedagogický s přílohou: Štěpnicí pro mládež českoslovanskou, roč. XVII.)
  • […] tam není tmy a noci, nébrž ustavičné světlo a den věčný a věčná jasná záře.“ (Písmo svaté Nového Zákona; překl. F. Sušil)  
  •  „Ale nejen tehdáž [...], abrž nedávno, když jsem už na článku ‚Důležité slovo atd.' pracovati začal...“ (Škola: pedagogický časopis učitelům na školách obecných, hlavních, nižších realních, rodičům a vychovatelům; roč. 3.)
  • [...] nebylo by nám snadné, nobrž ani podobné, abychom tu ves pustú lidmi osadili.“ (Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské)

Anžto

Archaická spojka anžto se užívala ve významu podřadicí důvodové spojky protože; poněvadž. Do povědomí generace 90. let a takzvaných mileniálů se dostala hlavně zásluhou zfilmované klasiky Karla Poláčka, Bylo nás pět, kde představuje v podstatě vyjadřovací mantru mladého vypravěče Petra Bajzy.

Příklad: „Uveď nás na stezku přikázání tvých, nebť toužíme po ní, anžto vede k spasení!“ (M. Von Cochem: Rozjímání o čtyřech posledních věcích člověka; překl. J. Gusek)

Ergo

Ergo není staročeským výrazem, nýbrž latinským ekvivalentem důsledkových spojek proto, tudíž a tedy. Dnes by po něm patrně ani pes neštěkl, nebýt tvorby Žižkovského divadla Járy Cimrmana a Descartovy věty Cogito ergo sum (Myslím, tedy jsem). Zaznívá také v českém znění populárního amerického sitcomu Teorie velkého třesku z úst svérázného fyzika Sheldona Coopera.

Ačkoliv se ve starších textech objevuje jen zřídka, okázale ji užívají někteří současní autoři odborné literatury.

Příklad: „Pan Stolypin jet vnukem prvního otce ruské ‚ústavy' Lorise Melikova […], ergo je povolaným státníkem a jediným možným mužem.“ (Spisy T. G. Masaryka, sv. 29)

Ježto (ješto)

Dalším tvrdším oříškem českých filologů je použití zastaralé spojky ježto (také ješto). S jistotou lze říci, že se užívala jako podřadicí spojka důvodová (protože, poněvadž) a také jako ekvivalent vztažných zájmen který, jenž a co. Vedle toho však ve starších textech zastupuje zájmenná příslovce kde, kam a kdy. Šimkův Slovníček staré češtiny [2] ji uvádí rovněž jako ekvivalent obsahové spojky že, časové spojky když, odporovacíсh spojek kdežto a jenže nebo zájmenných tvarů což, jímž a týmž

Příklady:

  • Ježto měl dosti rozumu, tuť Markétka ráda s ním hovořívala.“ (Důvodová spojka protože, poněvadž; Lumír, roč. IX., č. 50.)
  • [...] chvátaj k věčnému životu, ještoť všichni věrní spějí.“ (Zájmenná příslovce kam; Smil Flaška z Pardubic: Nová rada)
  • Listy, ježto se mají schválně dodati, buďtež frankovány.“ (Vztažné zájmeno který, jenž; Kapesní vydání zákonů zemských pro království České, č. 18-20)
  • Dávno sem slýchal, ješto sem byl mlád, ono spasitedlné slovo...“ (Časová spojka když; T. Štítný ze Štítného: Knížky o hře šachové a jiné)
  • […] Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?“ (Vztažné zájmeno co; J. Ev. Bílý: Život Pána našeho Ježíše Krista)

Ledva, ledvaže

Archaické spojky ledvaže a ledva nemají nic společného se spojkou ledaže. Jejich současnými synonymy jsou spojky sotvaže, sotva a stěží a v některých kontextech také málem nebo jakmile.

Ledva(že) většinou vyjadřuje akci, kterou její původce provedl s většími obtížemi. Mimoto může spojovat dva následné děje, kdy děj v hlavní větě nastává ihned po ukončení děje ve větě vedlejší nebo záhy po něm. Ve starších textech vystupuje jako spojka, příslovce, nebo částice.

Příklady:

  • […] pak mi bylo horko, ledva jsem se dovlekl k Demínovi a nemohl ani okusit koňaku.“ (J. V. Frič, K. Cvejn: Paměti)
  • Ledvaže však nad modré temno hor / brunatné slunce rudě zasvitnulo / tu náhle ze sna všecko procitnulo / a vesel plesá vešken živý tvor.“ (K. H. Mácha: Máj)

Pročež

Pročež je souřadicí spojkou, která se stále ještě křečovitě drží ve slovníku starší generace a malého procenta takzvaných gramatických nácků. Ve starších dobách byla synonymem spojek proto, tudíž, tedy, případně vazeb a proto; z toho důvodu. Spojka pročež tedy spojuje věty v důsledkovém poměru.

Příklad: „Při tomto obležení Vídně vyznamenali se nejvíce Pražané, pročež i od císaře Bedřicha obdrželi zlatou bullu s mnohými výsadami.“ (Lumír, roč. III., č. 46)

Závěrem bych rád připomněl, že tento článek stručně popisuje 10 nejčastějších zastaralých spojovacích výrazů a jejich nejčastější použití. Nečiní si tedy ambice vyložit celou problematiku archaických spojek a jejich významů od 14. století, kdy čeština začíná pronikat do literatury a úředního styku. Anžto by takový souhrnný článek vydal na celou vědeckou práci, ledva by jej někdo četl. :) 

Věřím, že nejen studentům přesto pomůže lépe porozumět starším literárním textům a historickým filmovým snímkům, které s archaickými spojkami pracují. Ty samozřejmě představují v jazyce našich předků jen pověstnou kapku v moři. K dalším češtinářským vyhynulým druhům se proto v budoucnu určitě vrátím. 


Poznámky:
[1] Grepl, M., Spojka an ve spisovné češtině první poloviny XIX. století, Sborník fil. fak. Brno 1956, A 4, s. 45n.
[2] Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947. 


Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli!

Mohlo by vás také zajímat:

50 % vs. 50procentní: Jak na psaní procent slovy a čísly v textu?

Psaní procent je nepochopitelně jedním z největších gramatických oříšků současné češtiny. Zjistěte, jak správně psát procentní vyjádření v textech, jaké v nich děláme nejčastější chyby a proč je mezera králem významu.

RECENZE: Čeština 2.0 – slovník nejen pro „grammar nácky“ s nadhledem

Vysvětlí vám výrazy zabrušovat se, komosexuál nebo pakňák. Internetový slovník Čeština 2.0 má velkou šanci stát se největší studnicí slangových i ryze trendových výrazů současné češtiny. Jeho obsah navíc vytváří samotní uživatelé.

Jak se píše „zkratka“ viz, která v první řadě není zkratkou?

Slovo viz je jedním z evergreenů českého pravopisu, s nímž bojuje drtivá většina rodilých Čechů. Dnes poodhalíme, jak se správně píše, s jakým se pojí pádem i jak jde dohromady viz a vykání.

Komentáře  
Jan Hartman
+1 # Jan Hartman 29. 06. 2018, 14:10
Super článek. Jako ostatně vždy. Strašně moc mi to připomnělo mého strejdu, který ač ročník 1955, rád mrská 100 let staré archaismy do současné hovorové češtiny jedna radost. Jeho favority jsou jednoznačně: anžto, zovat (se)a skrzevá.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat | Ohlásit správci
Přidat komentář


Copyright © 2010-2018 Martin Ulbrich - publicista, copywriter, korektor češtiny. Všechna práva vyhrazena
Grafický návrh stránek je dílem a4joomla, náhledové obrázky pochází z vlastního archivu autora a databází FreeImages, Pixabay a CanStockPhoto.